Jsem tu !

Zdravím, takže poslední den jsem oko otevřela v pátek v 6:30 a tenhle den se sakra protáhnul. Stihla jsem milion věci a v devět večír jsem se začala balit. Zvládla jsme za jednu noc sbalit byt (plus mínus) i sebe. Už teď vím, že jsme doma nechala jen mezizubní kartáček a licenci na lyžování, ale s tím se dá žít. V sedm jsem byla na letišti s mamataxi the best. Zaplatila balík lyží, potkala se s Klárkou a Tomem, kterým málem uletělo letadlo. Takže jsme nedali poslední kafíčko na letiši, ale nevadí. Ještě jsem ráno odeslala pár svahilských smsek, bo jsme nad každým písmenkem usla a zase se vzbudila. Zasedla do letu na Frankfurt - vzlet ani přistání jsem nezaznamenala. Asi jsme se teleportovali, jen jsem snědla nějaký sýrový kroasant. Ve Frankfurtu po chvíli hledání jsem se našla, po vcelku zdlouhavém čekání, kdy se nesmělo spát z jasných praktických důvodů, zasedla do letadla a přišlo střídavé koma spánku, jídla, shlednout film, spánek, jídlo - nevím čas ani nevím jak dlouho jsme letěli. Jednou jsem usla nad zbytkem jídla opřená čelem a sedadlo přede mnou a pak čárymáry fuk tam nebylo nic. Viděla jsem kus Grónska, myslím. Vyplnila sem fromulář a vyplivlo nás to na letišti. Prozměnu vzlet ani přistání sem při vědomí nezažila. V takovém mátohu jsem se motala po letišti a myslela na to, že je fakt prima, že si pro mě Leňule přijede! Imigrační po mě nechtěli nic, jen se tam čekalo asi hoditnu. Pak jsme čekala na Lenku asi dvě. Byla v práci a Vancouver je peklo na průjezd. No a je to!!! Jsem tu!!! Sprcha, véča (ale dle mých hodinek je nevím kolik 4 ráno), večerní pokec, panáček rumíka. Spala jsem jak zabitá a ještě budu - je krásných 9:50 (vašich sedm dle Elplišky). Suma sumárum - takovýhle dlouhý polokoma jsme nezažila od 5BV. Úkoly do dalších dnů: odpočinout, užít si Léňu, zařídit bus směr Kicking Horse, rozeslat životopisy, zajistit si mobil (české číslo mám ale jen na případné smsky). Jdu ještě hodit asi čelíčko a ve dvanáct si jdu zaplavat.