Kultura v Goldenu

Konala se párty na oslavu konce světa. Den před tím, než měl konec světa nastat. Asi abychom si kdyžtak ještě užili poslední kocovinu na tomto světě. Věděla jsem o tom od Iana, ale neřekl mi žádné podrobnosti. Ani neodpověděl na smsku - "Dnes je ten večírek? kdy a kde?" Bylo asi 5h, když jsem se dosprchovala. Nudaaaa! Co budu dělat? Hmm. V práci jsem našla víno. Volba byla jasná. Relax po práci a sprše. Omotaná do svých ručníků se skleničkou dobrého červeného jsem se pohodlně zavrtala do sedačky po tom, co jsme si dala masáž nohou. Je potřeba se maličko rozmazlovat. Ouha. Lahev zmizela O:-) tak vcelku výkon. Byla jsem pak trošku opitá a tak tročku smutná - pravda ve víně mě nějak překvapila :-P Tu trčím. Ian neodepisuje. Jsem sama a nemám tu kamarády... a vůbec. Šla jsem raději spát. Vzbudila se v osm a nějaké drobné. Ian furt nikde. Odpověď na sms nikde. Tak jsem se šla projít do města a zkouknout hospodu, jeslti tam nejsou lidi. Přeci jen - oni mě sem hledat nepůjdou, když chci kulturu musím si ji najít. Nebyli tam. Při cestě domu. Buang. Sms od Iana. Víceméně mi neodpověděl na nic :-D Jen mi napsal:"Jo dneska je večírek." Se z něj picnu. No nic, byla jsem asi tři minuty od domova, třeba tam je. A hle on tam. Byl v práci, což jsem nevěděla. Paráda. Vše vyřešeno. Tak jsem vyrazili. Dorazilo hodně lidí, stále stejné tváře. Konalo se to v baráku, kde už jsem jednou na party byla. Furt nevím, kdo tu bydlí. Venku čerstvě nasněženo a my stáli u obřího ohně. Nenavštívila jsem za celý večer barák. Jen stála u ohně a čuměla do něj. Je to prostě nádherný. Oheň se nikdy neokouká a každý člověk ve světle ohně je krásný. Oranžové světlo dělá divy s našima linkama obličeje. Pozor na to. Nikdy nebalit nikoho jen podle toho, jak se vám líbí u ohně. Musíte ho zkouknout i na denním světle :-P Vcelku se to tu opilo, tak jsem se bavila tím, že jsem vše pozorovala. Já už jsem se dneska opila.Tu na konci světa jen o vodě.

Šla jsem na koncert orchestru po nočním běžkování s Andy, ale nutně jsem ještě musela stihnout sprchu a tak vůbec. Byla jsem celá dosti vypohoděná. Dorazila jsem do Civic Center otevřela dveře, začal obrovský potlesk. Samozřejmě směrem k podiu a nikoli ke dveřím. Konec. Tak aplaus jsem stihla. Pěkné. Pak jsem zašla k Andy na večeři. Takže taková náhradní kultura. Bydlí v moc pěkném bytě s nábytkem. Velmi dobře jsme pokecaly o práci (cukrovaka, obezita, cvičení, jak rozjet firmu, o trenéřině atd.) Máme hodně společného. Jsem s Andy ráda.
Ještě k nočnímu běžkování. To bylo nádherný. 10 cm čerstvého prašanu, sněžilo. My jsme si svítily na cestu a razily čerstvou stopu. Původně se mi po práci nechtělo moc jít a nakonec to byl nejlepší relax a nabíjející zážitek! Vždycky se vyplatí nebýt lenochem. A ještě k tomu jsme to vůbec nešetřily a jely fakt rychle. Bylo to opravdové běžkování po dobu 45 minut a ne šoupání na lyžičkách. Uáááá. Křičela jsem radostí.

Svět neskončil. Což znamená, že se to muselo oslavit. Party na počest neskončení světa :-D stejné místo. Už vím, kdo tu bydlí. Jacob a Ben a ještě dva další. Tentokrát jsme tu byli fakt brzo a lidi se tolik nevykalili. Nicméně se dvěma z nich jsem vedla totožné rozhovory jako minule. Kdo jsi, co tu děláš. Asi byli tenkrát hodně na kaši. Ani si evidentně nepamatovali, že jsme spolu mluvili :-) nevadí. Trénink angličtiny. Příjemné posezení. Dorazilo hodně lidí z Eagleeye. Vlastně tu byl celý personál plus mínus. Krafalo se. Pak byli asi dvě ráno. Koukám kolem. Lidi se válejí po zemi. Něco se nemění. Angličtina se začíná měnit v klingonštinu, protože lidi moc neartikulují. No asi čas jít domů. Ian, který dorazil později měl pěkně skelná opivená očka. Koukám na něj a říkám:"Jdu domů! Tohle je už kaput." On: "Hmm, já mám ještě pivo." Pak se pozorně rozhlídnul. Jeden kluk se válel pod stolem na fotbálek, jeden se ho snažil nějak někam zvednout či co a 3 mu radili. Ian se kouk na mě: "yes, it is done. I am going too." Tak se šlo. Evidentně jsem našla druhého neschopu odejít odněkud. Tak spolu dycky chodíme domů jako poslední. Je to fain. Akce jsou tu vcelku v pohodě, jsem tu hodná. Nepiju většinou moc, protože chci fungovat a protože to stojí hodně peněz a protože to není zdravé. Ale zdejší omladina to vážně nešetří, asi jako každá omladina. Většině lidí je kolem 21 - 24, což jak si tak matně pamatuju, je dosti zlatý věk kalení. Asi stárnu či co? Příjemné zjištění na jednu stranu. Asi bych se nechtěla válet pod fotbálkem, říkat za každým druhým slovem fuck a cítit se sexy a důležitě... Jen mi není jasnej ten zdejší zvyk opít se a pak dělat totální kokotiny jako pálit gauče a rozbíjet věci. To nemám ráda. I Angláni měli tuhle tendenci. Asi jsou moc zpořádaní ve dne, tak když popijou, tak jsou jak ...

Byl koncert v Rock Water. Nebo to byl jenom DJ. Rozbalili jsme to. Včichni tančí! Lidi se nestydí. Umíš jenom dva pohyby nevadí - trsej. Já tak rád trsám, trsám. Me gusta baila, baila. I'd like to move it, move it! huháá. Ani nebylo třeba pít. Doma zase ve tři. Proč tu všechno začíná kolem půlnoci? Jak ve španělsku jen je tu rozdíl třicetpět stupňů Celsia.

Protože jsem byla hodná a byly Vánoce, zašla jsem si jednou na večeři s Katie a spol. Šli jsme do Winstonu, takže vařil Ian. Jak doma. Jen jsem za to zaplatila. Obsluhovala nás Mikova sestra Katie, kterou znám od Vánoc. Začíná to tu být hodně domovské. Juhů. Myslím, že se mi líbí bydlet na vestnici takhle se vším všudy.

Do této rubriky ještě zařadím 26.12, kdy jsem se vzbudila na gauči, co se rozjížděl, u Mika doma. Vedle Ian zkroucenej jak paragraf, protože jsem mu sebrala fleka, kam by se vešel. Trošku jsem se mu smála a byla škodolibá, když si ztěžoval, že jsme mu ukradla fleka, když vyslyšel mé prosby a šel srazit dva díly sedačky... No projednou jsem nebyla hodná Terezz. Ranní snídaně u rodinky, kde jsem trávila Vánoce. Jsou neskuteční - neskutečně úžasní. To je paráda. Byla snídaně de luxe. Slaninka, vajíčkový cake, skořicové buchty, ovoce, káva a čaj... Mňamí. Žaludek teda trošičku odporoval po včerejším víně, ale dal to. Poděkovali jsme a šli s Ianem na lyže. Zbytek rodiny potkáme ve 12 pod vlekem. Stihli jsme jednu jízdu. No, tak dneska nejsem ve formě!!! To je dost za trest. Trošku je to zledovatělé, to zaprvé a trošku ty lyže moc neovládam. Mám pocit, že tentokrát si lyže budou lyžovat kudy chtěji. S rodinkou je stále legrace. Jsou to takoví vtipálci. Dost černého humoru. Evidentně celá rodina je finančně za vodou. Všichni mluví o svých společnostech a tak. Ještě mě pozvali na kafíčko. Pak jsem moc poděkovala a opustila je. Nejlepčí byla 15 letá Stephani, Mikova neteř. Jetli týhle holce je 15, tak ať mi narostou oslí uši hned. Byla neuvěřitelná. Chytrá, sečtělá, měla naprosto jasno, co chce v životě. Shodli jsme se, že je rozhodně awesome. Ian dokonce myslel, že musí být starší než on, tak jí tipoval 25 :-D Hrozně milá holka. Tak pro představu - nádherná blondýnka s rozkošným kukučem, co je chytrá, náramně dobře se vyjadřuje, chce být doktorkou či zdravotní sestrou, ale už teď o tom ví miliardu věci, jako své působiště si vybrala Afriku, mluví plyně japonsky a je super zábavna ... atd.! No být chlap, tak sedím na zadku a obdivně čumím s otevřenou pusou možná i slintám. Respektive dělám to i jako žena jen u toho nemusím slintat :-P bo tahle dimenze obdivu je mi utajena.

To je asi kultura tak ve zratce. Ono tím, že jsem začala pracovat, tak chodím vzorně spát. Proto toho není zase tolik zajímavého. Ale žije to tu. To natuty! Nejlepší na kultuře jsou stejnak příchody domů. Bo jsme telata a zasekneme se dycky v kuchyni, takže jdeme spát v pět. Musíme vždycky krafat. Je to důležité! Všechno probrat. A ráno tu chodí tva zombíci...