Střípky tak z různa

Za poslední dobu jsem se hodně začala bavit s Emmou, je to holčina s Anglie a je hrozně hustá. Cestuje jak blázen, mluví plynule španělsky a čínsky. Je s ní jen zábava. Sem tam jí navštívím po práci, sem tam pokecáme a vždycky, když mohu tak se za ní stavím v práci - Eagle Eyes. Nesnáší svou práci, přý je to hrozná nuda. Tak jsem ji potají vyfotila a pak jí poslala obrázek se slovy, že by se měla v práci více usmívat :-) říkala, že jsem špeh a že vůbec neví, že jsem ji fotila. A měla recht - jsem špeh. Tu je důkaz:

Jeden den jsem neodolala a dala si zdejší profláklý nápoj Ceaser (nebo tak nějak) - je to rajčatovo limetkový džus, vodka, řapíkatý celer, led a nějaké koření. Mě to chutnalo velice. Hlavně jsem měla nějaký rozhašený žaludek a tohle fungovalo jako balzám.

Naši Kiwíci. Kluci ušatí mají vcelku pech. Jaick je maličko mimo, o tom moc nevím. Monty začal vařit ve Winstonu s Ianem, tak toho vcelku vídám. Ale furt si nemohu zvyknout na to jeho mumlání. Hrozně často mu furt nerozumím. Nicméne je to lepčí. Kluci mají auto - říkají mu Tobi. Tobi je pěkně zlobí. Jedem si takhle domů z kopce - Ian z práce a já jsem se zdržela u Emmy. Tu najednou auto zapíchlé ve sněhu v protisměru. No a on to Monty. Sníh není vždycky jenom zábava. Marně jsme se snažili auto vyhrabat. Pak ho vytáhnout druhým autem - jen nikdy nevydrželi háky na lanech. Prostě marnost nad marnost.

Nejlepčí obrázek je stejnak zoufalý Monty snažící se vykopat auto snowboardem, protože v autě nic lepčího neměl. No nakonec jsme volali odtahovku, protože v jednu v noci nešlo sehnat nikoho s velkým autem. Doufali či hlavně Monty doufal, že cena za odtah bude do 100 dolarů. Než přijeli trvalo to celou věčnost - seděli jsme pěkně nasáčkovaní všichni tři v autě, kde bylo teplo. Kluci vařili hubou, až se mi z toho sbíhali sliny. Tak panečku! - cena byla cca 190 dolarů - potěž votěž. Trvalo to asi 2 minuty. Chudák Monty protočil panenky, protože v tuhle cvhíli živí sebe i spolubydlu, který nemůže najít práci. Odtah prozatím cvakal Ian, bo byl jedinej, kdo měl tak vysoký obnost v hotovosti v peněžence - zrovna dostal dýžka za prosinec.
Jedem s Ianem na večírek na kopec a koho nepotkáme? Zase Tobi zapíchlej ve sněhovým mantinelu. Jen suše prohodíme, že už nechceme Montyho zachraňovat. Tak tentokrát to byl Jaick. Auto nebylo tak hluboko jako minule, ale kolečko se mu netočilo. Udělali jsme, co jsme mohli, ale nepomohli. Tak jsem jeli dál. Jaick říkal, že to nějak vyřeší. Nakonec přijel do Winstonu a říkal, že ho někdo vytáhl lanem a že kolečko se točí. Tak to měl kliku. Už jsme měli teorii jak Monty načal osu a tentokrát se to dokřuplo.
No a Kiwíci do třetice všeho dobrého. Monty odjel z Winstonu. No a za hodinku zpátky, že zase uvíz :-D jsou marní. Nevím, kde je chyba - asi mají dementní gumy. Ale rozhodně za poslední dva týdny uvíznout 3x ve sněhu je slušnej výkon. Klucí jsou vcelku frikulíni. A to nemluvím o tom, že to auto bouchnul Monty o most... není to tu lehký na sněhu a ledu! Tobi má rozhodně punkový obleček, je vidět, že ho svět nešetří.


Koupila jsme si nové lyže!!! Juhů - pořídila jsem set na backcountry za 340 dolarů i s tuleníma pásama. Lyže jsou maličko kratčí, ale za tyhle peníze super. Vázíní parádaní, lyže konečně mé vysněné K2 (když jsme byla maličká, chtěla jsem dycky K2 bo táta je měl) a teď je mám (model pistols), tulení pásy sedí jak prdel na hrnci.
Den nákupu.

Na cestě směr Rudy's bowl! A že jim to tam sluší jako psovi uši.

Příšerka, kterou jsme našli v práci, když jsme dělali průběžný úklid. Pěkně střážila dětský pokojíček. Ledni medvěd to byl a byl roztomilý. Někdy je to pěkné. Dělat tidy v dětských pokojích je vcleku zábava. Naposledy jsem zastala plyšáky pěkně do postelí tak, že jim vykukovala jenom hlava - jakoby špehovali okolí. Doufám, že to děti ocenili, protože mě se to líbilo.

Eleven 22 je místní vyhlášená restaurace. 8.1 jsme měli Bellstar opožděný vánoční večírek právě tu. Sešlo se nás hafec. Ale restaurace je původní obytný barák, tak jsou místnosti rozděleny na 4 menší a my se všichni do jedné nevešli. Vyšlo to tak, že housekeeping - seděl u jednoho stolu a manageři plus lidi z recepce a sueprvizoři u stolu velikého společného. Tak jsme si z toho dělali legraci, že my jsme u stolu pro děti či tak něco. Ale nevadilo nám to. Jsme veselá kupa. Jídlo bylo výborné. Vaří tu Taylor - Ianův kamarád, ale ten den zrovna nevařil. Pokecali jsme, maličko se pobavili na účet našeho šéfa Travice, co má konstatní jakože přátelský, ale v reálu na nakopnutí, profi úsměv. Vždycky se vás zeptá, jak se máte, ale v popravdě by nás bez bílých triček a cedulek ani nepoznal. My jsme se shodli, že je to trošku moták, ale třeba se celá posádka plete. Naši supervizoři si s náma zašli popovídat, což bylo milé. Nebyli jsme tolik na hanbě! Večírek pokračoval dál, ale já jsem se nezúčastnila, protože jsem se poměrně zvečírkovala den před tím u Jamese, ale o tom po tom. Do restaurace jsme se ještě vrátili minulý týden s Curly a Ianem. Mají akci menu za 17$, což je velmi příjemná cena na takhle dobrou restauraci. Měli jsme dva chody, zákusek a drink. Jídlo jsme měli všichni dohromady, takže jsem ochutnala 6 chodů - to je něco pro mě. Za nápoj jsem na ponuku Carly zvolila ledního medvěda. Domčo, vzpomněla na tebe a na naše boulení! Doufám, že se ti v Praze pěkně boulí. Tentokrát vařil Taylor a uvařil nám to moc dobře. Přecpaná a spokojená jsem se dokulila domů a zalomila to.


Pro dnešek už toho asi více namastit nestihu a už mě i bolí prstíky. Stále jsme bez netu. Dneska jsem na netu protože sedím ve Winstonu a čekám až James a Ian dopracují, protože jdeme na full moon backcountry. Začátek tak v 11 večír a konec tak kolem 3h ranní. Hrozně se těším, ale tuším, že zítra v práci od osmi asi umřu. Nicméně parkrát jsem měla mejdan do tří a pak v klidu vstala, tak nevidím důvod, proč bych něměla jít v noci na lyže!!! Nebojte, nebojte cesta je bezpečná, šli jsme to včera a měsíc je v plné síle. Tak je vcleku vidět i bez čelovek.