Jednoho večera jsme zašli do zdejší Wolf něco restaurace, kde mají výborné burgry. Celá Bellstar uklízecí jednotka se zašla najíst. Dala jsem si BizonBurger. Bizon je moc mňam - takže pokud budete mít někdy příležitost - jděte do toho! Cha cha to vypadá, že jsme posedlá dáváním fotek jídla - ale to tak prostě vyšlo. Stane se.
Jak jsme trpěli v práci při dnech jako byl tenhle - hrozně, hrozně moc. Tak moc jsme chtěli jít lyžovat, ale mohli jsme jen koukat z okna a i to teda bylo prima.
Hrajeme po večerech Giant Jangel - je to prima, jen to dělá randál. Kdo to shodí musí se napít. Lehké na výrobu. Pokud se nudíte či chcete zabavit děti - výroba je levou zadní. Přes den mohou hrát děti a po večerech dospěláci s pivem :-D
Dostala jsem dárek k narozeninám, který mám v květnu. Přeskáče od Iana se slovy, kdy že to mám ty narozky? A že to stejně zapomene, takže nemůžu být smutná, až se tak stane, protože tohle je k narozkám. S botama to bylo brutální trápení. Bolestí jsem slzela, pak jsem dozjistila, že to jsou klučičí přeskáče, protože Ian říkal, že holčičí a já to nezkoukla. Dostala jsem do bot podložky pod paty a od té doby je v nich dobře! Pokud někdy nějaké slečně, ženě či dámě nebudou sedět pánské přeskáče - jen nadzvednout patu!!! A může zase lyžovat. Už se boty vyšláply a netrpím. Musím uznat, že lyže jsou mnohem více pod kontrolou! Netušila jsem, že to je takový rozdíl. Je je je !!! Můžu do toho šlapat maličko více! Jezdit agresivněji a věřit nohám, že mi nekloktají v botech.
Terouš ta to ocení - vlastně už to ví - ale nešlo to nehodit. Dostala jsme tulipány! Krásný červený žíhaný. Měla jsem z nich hroznou radost. Pak nám opadali, tak jsme dali lístky do skleničky a na zeleň ještě týden koukali.
V Corks jsme dostali nabídku koupit si brýle za 5$, tak do toho jsem šla. Brýle jsou vcelku solidní. A jsme v nich úžasní! :-D Kanada stajl!
Ian a Taylor se zůčastnili zdejší Mountain Battle, což je takový lyžařský orienťák. Byla jsme maličko smutná, že jsem se to nedozvěděla včas a nestihla si sehnat parťačku. Cílem je posbírat několik kontrol, sjet 3 předepsané sjezdovky a použít jeden vlek. Je potřeba sem tam něco vyšlápnout, aby se ušetřil čas. Kluci se dost těšili, protože loni byl Taylor na druhém místě. Ambice byly veliké. Výhra byli peníze a postu do druhého kola někam do Ameriky, což by byla paráda, kdyby se stalo. Ale nestalo. Letos postavili trať těžkou. Limit byl 3 hodiny a v čase to stihli jen dva týmy skipatrolls (co makaj na kopci, šli mimo kategorii - znají na kopci každej strom a muldu) a jeden regulérní tým. Zbytek měl smůlu. Kluci dokončili asi s 20 min zpožděním. Pěkně vyřízení, nejdřív nasr... pak spokojení, že to dali. Pěkná makačka - vyšlápli si toho hafec. Lanovku použili 2x - vítězové jen 1x. Ian pak řešil asi týden jak to udělali :-) a asi na to přišel. Říkal to každému, tak jsem měla radost, že jsem to slyšela tolikrát - už to umím vyprávět i se všema názvama kopců a zkrate - hihi.
Start a místní borci
Kluci před startem. Taylor (červené bundě zády k fotografce - vyloženě zaujat) a Ian taky prima výraz. Soustředění.
Kde se to dělo?
3 - 2 - 1 - start! Začínalo to během v přeskáčích cca 200m. Hup na lyže a hup na vlek.
Ještě něco málo z lyžování z rezortu. Naše první stopa - juhů! Plus jsme jezdili na T1, kam se musí vyťapkat. Kondička se lepčí. Ale stále jsem těžce na chvostu skupiny, což mě dost posouvá, protože se musím řídit pravidlem:"Uč se či zemři." Tak se učím. Také se řídím Watsonovým pravidlem - "...když s nima budeš lyžovat, chyť se Iana za prdel a jezdi rychle... :-D" Výborná rada funguje. Přešoupu všechno, či vím jak věci objet a nebrzdím skupinu. Stále se usmívám a čím více mám někdy strach, tím více se usmívám.
Žádné komentáře:
Okomentovat