V pondělí jsem nemusela do práce a jinak jsem chodila v poslední době denně, za což jsem hrozně ráda. Budou prašule. Což se hodí, protože zrovna polemizuji nad tím, že si koupím pípák na backcountryskiing. Protože to je - awesome!!! Takže počítám a počítám, jak já to vypočítám, to se ukuje v příštím týdnu. Konkrétně po výplatě.
To jsem "maličko" odbočila. Vezmeme to pěkně popořádku. Pondělí jsem spokojeně proflákala. Ian byl na na backcountry s jedním párem. viděla jsme je jenom jednou na lezení. Protože odpoledne bylo hnusně, tak mě kluk ušatá hodil do práce. Zlatej! V úterý jsem neměla práci, tak jsme večer zašli na stěnu společně s Tobiasem. Ale oni už se tak nějak znají všichni - víceméně. Je to místo hospody. Prostě společenská místnost. Vylezla jsem nové těžké cesty 5.10b. Svítila jsem jako sluníčko. Povečeřeli jsme u Tobiase, ale jenom ve dvou. Ian ráno vstával brzy a jel do Calgary... Měli jsme hovězí naložené v octě. Doporučuji! Někde vygooglete, kdo neznáte, je to delikatesa. Zkoukli jsme super stupidní film, dostala jsem svůj pokoj s oooobr postelí, v takové si představuju, že spí Anglická královna. Zase jeden z těch povedených dnů za mnou.
Ve středu jsem se zastavila v Goldenském klubu žen a světe pozor, po 4 týdnech marnosti a taky trochu maňana stylu mám mobil!!!! Kdybyste chtěli zkusit spojení smskou 1 250 439 7487 - pamatuje se mi dobře - v letech 74 a 87 se narodili dva lidi, které mám ráda a jsou pro mě důležití. Moc pěkné číslo mi pan na lince dal. Děkuji vám pane! Při této události jsem se optala, jak to vypadá s tím dobrovolničením, že mám hodně času. Náhodou hnedle ve čtvrtek se konala akce alá Indická noc (můj interní název - oni to pojmenovali nějak magičtěji ani nevím jak).
V den D jsem poprvé za celou dobu musela vstávat na budík - a je to teda fuj! I když to bylo na půl osmou. Akce začínala v devět hodin. Nešlo se vykopat z postele. Jsem nějak šouplá, protože chodím spát ve tři ráno O:-) většinou někoho potkám kolem jedné na netu... tak krafeme, pak musím mamce poslat ranní pozdrav a tak. Dorazila jsem na místo činu in time. Ale ostatní tam in time nebyli. Jenom Brendy, kterou jsem už potkala na Heloween akci, ale chvíli mi trvalo než jsem ji poznala. Protože posledně měla zelené vlasy - převlékla se za mrkev :-) a tak to začalo. Lampičky, svítidla, obrazy, sárí, palmy, bambulky, svícny, sklo, ubrusy, lampiony, lampionky, ozdoby i ozdobičky... vše dát na správné místo. Více ve fotkách jak to začalo a jak to vypadalo ke konci. Musím "nás" Goldenský ženy pochválit. Bylo to krásný!!! Zprvu jsem si říkala, tak tady to nikdy nebude vypadat nějak super útulně, no uvidíme, co z toho vyleze. Pozvolna se začala tělocvična zaplňovat, pak bylo vše v pohybu - pes je důkazem :-) - no a pak? Pak to byla paráda!
Po našem zásahu
Pozanala jsme fain ženy. Každá druhá tu lyžuje a je hrozně hustá. Umí si opravit auto, umí jezdit na sněhu, přidělat si věci na střechu! Prostě moje krevní skupina. Každá první žena byla mamina od rodiny s pořádným zadkem, jak má mamina mít, aby se jí na klín vešly všechny děti a žádné nebylo smutné. Nejvíc jsem se asi bavila s Monikou (Mo) a s Němkou Ivanou. Ale tak na oko už znám aspoň dalších 15 lidí, což je prima. Už nejsem tu v městečku až takovej cizák. Zdravím lidi na ulici. How are you... blabla normálka prostě! :-D Je to příjemné. Začínám být více zdejší.
Akce, kterou jsme připravovali sedm hodin, jsem se bohužel nemohla zúčastni, protože jsem ten den pracovala. Ale nebyla jsme z toho nějak horzně smutná. Za práci jsem ráda. Sice jsem měla zase nějaké botičky... ale jinak se to už lepší, chodí maličko více lidí a tak mi to zapisování a vítání hostů jde lépe a lépe. Už mám svoje vtípky a otázky, na které se jich ptám a tak. Usměvavá recepční s vlezlými milými dotazy. Není to krása?! Odpovím si sama: "Je!"
Ve čtvrtek jsme zase zašli - tak nějak už tradičně na pivko do Tapu a na hudbu. Poznala jsem Katie, respektive už jsem si byly představeny minulý týden, ale tenthle jsme se spolu bavily. Budeme spolu chodit běhat. Sporťanda a máme víceméně vystudováno to samé. Jen ona v Austrálii. Tobiasovi jsem slíbila, že ho naučím tančit. To jsou závazky tohle :-P Pak jsem poznala další lidi od Iana - Taylora, Jameeho (Japonec - myslím). Už se to tu plní!
V pátek ráno se mi nevstávalo lehce, ale bylo potřeba uklidit, co jsme včera postavili! S hodinovým skluzem jsem dorazila na místo činu, kde bylo kafe a mufiny. Do dvanácti jsme to vše zpakovali. Víc jsem se dala do řeči s Mo, která je průvodce, či by ráda byla, na skitouring - dělá to hodně. Takže mám bandičku, se kterou mohu kdykoli vyrazit. Zvládla jsme se vyfotit s hromadou nafukovacích balónů, což jsem si přála od mala a nidky jsem tolik balónů nedržela, tak konečně jsem dostala šanci :-)
Ještě jsem vyfasovala zbytky - zeleninu, kreksy asi 4 bedny, sušenky asi 5 beden, kolu a 2 piva. Ian říkal, že bych pro náš byt měla chodit dobrovolničit častěji. Držka! Úlovek akce - přitáhla jsem domů velikou krabici, takže máme další stůl - tentokrát v kuchyni. Ale to už byla práce! Musela jsem udělat dvě vrstvy na vršek, aby se to neprohýbalo a potom jsme to tejpla tou jejich kouzelnou páskou, kterou spravujou naprosto včechno - kalsika Tesa. Ian byl nadšen, tak hned koupil v trifstoru ubrus. Byl namotivován se tam jít podívat, protože jsem si ve st přinesla oteplováky značky Nike za 3 dolary - ještě k tomu kabelku, mikinu, dvě trička. Spokojenost. Ian taky pořídil několik věci. Je vždycky nadšnej jak malej, to se mi líbí, bo jsem na tom podobně. Protože je na mě Ian moc hodnej, tak jsem mu slíbila knedlíky a noky. Dneska jsme vařili noky. Konkrétně já noky a on dělal omáčku. Ty umí moc dobře. Pěkně jsme spolu v kuchyni kmitali a odměnou nám byl výbornej oběd. Chrochtal si. Tak mu je asi ještě uvařím někdy, protože si to zaslouží. Furt pro mě něco hezkého dělá. Debatovali jsme při obědě o poště, protože jsem ostuda a nezvládla jsme dojít na poštu už 2 týdny a poslat dopis. Tak se mi smál a ptal se: "O čem píšeš?" Tak bezelstně mumlám: "No tak, o Kanadě, o Goldenu, o práci, ale taky vlastně dost o tobě bo jsi prozatím ta nejzajímavější živá věc v mém okolí. Stějně tak i na mým blogu, se o tobě ví, žes chytil rybu, že vaříš atd. ..." Se uchychtnul se slovy: "To beru jako jistý druh lichotky"... Miluju naše konverzace :-D
Pátek večer práce. Sobota studium angličtiny. Lezení, ale moc to nešlo. Kluci byli na lyžích v sobotu. A ještě jsme dostali s Ianem dárek. Tobias nám dal dvě hodiny svého života a vyrobil nám stůl. Je úžasnej - stůl i Tobias. Kluk je truhlář... Ale fakt překvápko jako hrom!!! A co bylo v neděli? V neděli se konal Terezzčin první backcountry trip a vlastně první lyže vůbec a první pořádnej prašan v mým životě a první jízda s plácačkama....!!! Hodím vám to do dalšího příspěvku, ať tenhle není až strašidelně dlouhý. Taky to možná napíšu až zítra :-) abyste měli, co číst i v úterý :-P Brou. Mám tady půlnoc. Btw. pro rýpaly: Ten čas co se tu píše na dalším řádku pěkně kecá - o hodinu.
Žádné komentáře:
Okomentovat