První kanadská kocovinka, ale taková lehká. Nemohla jsem dospat, takže jsem od 10h byla bdělá. Nešlo uklízet, protože bych vzbudila Iana (zdi jsou tu fakt papírové), i když on byl v dost hluboké hybernaci si myslím. Nebudeme si lhát, ale prostě myška nejsem kór při mytí nádobí. Spíš takové slůňátko. Z dopolední nudy mě zachránil Tobias, protože jsme se rozholi jet hikovat. Výlet! Výlet! Bylo -4, ale sluníčko svítilo. Jeli jsme na Wapta falls. Nebyli jsme si jistí kam jedeme, já mapu opravdu jen zkoukla a Tobias jí zkouknul více, ale s sebou jí nevzal. Nicméně jsme se neztratili nijak zvlášť. Naopak díky malé zajížďce jsme našli krásnou dřevěnou Beaverfoot lódži (hodila jsem odkaz do odkazů - jen pro představu zkoukněte), kde nám cestu radil Němec, co pochází 10km od Tobiase. Svět je stejně dokonalý. Máme se stavit na kafe po výletě. Tak to je jasné ano. Ani ne půlhodinová procházka k takovéhlemu výhledu:
Posvačili jsme a šli zpět. Nechtělo se nám, ale zima nás vyhnala. Ten rachot vody bych vydržela poslouchat hodiny a hodiny. Vzpomněla jsme si, Eliško, na náš výlet Špáňo-Portugalsko, kdy jsme u vodopádů spali furt.
Parkli jsme před lódží. Krásná dřevěná stavba. Již cedule mluví za vše - vítejte uprostřed ničeho. A je to tak a to nic je náherné. V ohradě se loudali koně. Jeden klučina sekal dřevo za chatou. Buch! Buch! Měli jsme štěstí a přivítal nás rovnou majitel. Vyzubený chlapík. Myslel si, že jsme hosti, co mají přijet v pondělí. Tak byl trochu překvapený. Otázka, jestli jsme tu na líbánkách, nás hodně pobavila :-) když se vše vyjasnilo, tak se ptal a jak dlouho se znáte. My, že už dva mejdany, tak se smál, až se za břicho popadal, že prej líbánky. Proveld nás dřevěnou chatou, která voněla smůlou. Uvařil čerstvé kafe, nabídl domácí chleba, pustil nám hudbu a pak se omluvil, že musí jít pomoct ženě s dětma, tak ať si to tu užijeme. Seděli jsme v tichosti, zubili se a cpali se chlebem s máslem a marmoškou. Čekali jsme na ty Němce. Kteří teda dorazili, až když jsme odcházeli. Ale asi neuměli moc anglicky, moc si povídat nechtěli. Byli takoví nějací vyjukaní. Tak jsme poděkovali, popřáli jim pěkný výlet a jeli na lezeckou stěnu do Goldenu. Ian se nám vzbudil. Ten měl dobrýho kocoura, taky tu lahev vypil skoro sám :-D Polezli jsme 3 hodinky. No, a co teď?
To je přece jasný - večeře!!! Jeli jsme k Tobiasovi uvařit. Má nábytek i kuchyň. Žije v krásným baráku cca 15 min autem od Goldenu. Nádherný to tam je. Ve sklepě sklad lyží, golfových holí a dalšího sportovního náčiní, plus místnost s klavírem a s hrací skříní na kliku. V přízemí je nádherná kuchyně - obrovská!, prádelna, koupelna a obývák. Nahoře v prvním patře 4 ložníce a dvě koupelny. Pronajímatel, který tam také bydlí, je většinu času v tahu. Venku na zahradě výřivka. V plánu je rozhodně nějaký výřivkový mejdánek spolu s ohněm na zahradě. Přes plot si můžete povídat s kojoty a krávami. Být na vesncici má něco do sebe. Večeře byla královská - samá zelenina a špagety. Jako zákusek kokosový likér. Kolem půlnoci jsme se rozloučili. Já dávám víkendu devět bodů z deseti :-)
Tady jsou fešáci (vlevo Ian, vpravo Tobias) :-) při zahájení naší královské večeře
Práce se furt mění. Můj šéf je maličko magor. Nejdřív slíbil plný úvazek, pak 4 dny v týdnu, pak, že práci nemá, pak jednou týdně a v neděli mi psal - potřebuji tě od pondělí do soboty od 5 - 11p.m. Jako pracovat půjdu, ale z tohodle mi jebe. Taky mi z nervů vyskočily opary. Nepřijdu si ve stresu, ale myšlenky budu mít za co jíst, nebo jako nebudu vůbec jíst, asi přeci jen tu hlavu zatěžují. Chtělo by to něco stabilního. Aspoň maličko. Sháním ještě nějakou práci, kdyby mi dali více peněz a jistotu, tak na něho asi hodím bobka, i když už jsem mu přislíbila práci na zimu. Protože tohle mi nedělá dobře :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat