Stále je co dělat

V neděli jsme měli s Ianem den nakupování a dozařizování. Postel stále nemá kluk ušatá, tak ještě bydlí přes noc v druhém útočišti nahoře na kopci s postelí. Máme ještě dosti zařizování před sebou. Šli jsme se mrknout do místního sekáče za kostelem(mají tam všechno, co zrovna kdo odloží), i když v sobotu je zavřený, aby Ian věděl, kde to je. No a za pomoc s nakládáním věcí pro Afriku do auta, jsme si mohli nakoupit i mimo otvíračku. A ještě nám to pak paní dala grátis za výpomoc. To byl super kšeft!!! Stále nám chybí závěs do koupelny, který je fakt nutný, protože vytírání toho rybníka denodenně je vopich. Vybrala jsem krásný černý s barevnýma motýlkama, ale přes Iana to neprošlo, škoda, že nezůstal u kasy :-) bych ho pořídila. Takhle máme nudný bílý s nějakým květinovým motivem, ale i tak dobrý. Celkově nakupování se mnou je asi zábava. Spoustu slovíček neumím - takže je to nikdy nekončící hra Uhodni, co Téra myslí. Ale chválím Iana, je dobrý luštitel. Krom toho naše dohady přes celý obchod jsou vtipný koště? miska? ještě jdu kouknout na rybářský potřeby! jo já na skleničky... :-D - pak není divu, že s náma všichni mluví jak s párečkem a ještě, když to kluk cvakne... (samo mu to dám zpět, ale to oni už nevědí). Stejně škoda, že jsem nedávala ve škole pozor, když se probíralo nádobí - přišlo mi to vždycinky zbytečný... no a není, vážení! Učte se i zdánvlivě hloupá slovíčka jako kýbl, vařečka, odkapávač atd.
Večer jsme šli na stěnu či spíše místní stěnku. Maličká, ale pěkná. Přivítal nás sympatický chlapík. Zaplatili jsme měsíční členství, ptože jsem interně přejmenovala November na Climbvember a budeme chodit lézt. Pak jsme museli projít testem, že umíme jistit. Pán se nejprve smál, že osma je cool a oldschool :-) ale pak mě pochválil velice za jištění i vázání uzlíku, ještě aby ne po těch dvou sezónách v lanáči ... Ian s kyblíkem maličko bojoval, tak dostal grigri pro mou bezpečnost a klid :-) tak a můžeme lézt, už nám nic nebrání. Jupí! Ale mají tu všude lana už natažený, take se vůbec nedá lézt na prvním v kombinacic s grigrim - je to totálně blbuvzdorné a dostupné široké veřejnosti. Škoda, že tu nemá pro mě práci, jsem se ho ptala - tak se zastyděl a říkal, jé tys mi posílala ten mail. Promiň chtěl jsem odpovědět, ale furt jsem to odkládal... a no, bohužel práci nemám. Nevadí, už se těším, jak budu či budeme viset na stěně apoň 3x v týdnu, když tu nemohu pracovat.
V pondělí mi odpověděl chlapík z Nordic klubu - běžkařský, že když zaplatím členství 90 dolarů, že mohu jezdit celou zimu jak o závod. Příjemně mě překvapil ně dotaz: "Není tvé jméno české?" Koukám na odesílatele a on mi píše Dan Veseláč - prý se tu narodil, říkala Maruška, a vzal si Češku. Jsme všude možně vážení. Taky se mě na to někdo ptal - proč Češi, Novozélanďani a ještě jedna národnost - přoč tolik cestujeme do světa. Neměla jsem žádné rozumné vysvětlení, tak jsem mu řekla, že to je prostě dobrý!
V pondělí jsem pospávala doma a pak dala kafíčko s Marušákem, odvezla si mě nahoru na kopec, protože dělá tajný dárek. Takže jsem jí měla pomoci. Moc jsme jí nemohla býti nápomocna při této kreativní činnosti. Alespoň jsem jí uklidila nádobí a vyprala si. Když přišel Joe domů, tak mě hrozně pobavil, protože začal říkat Marušce taky Marušáku jako já, jen to s tím jeho přízvukem je neskutečně roztomilý. Zní to spíš jako Mar(jako horký brambor ER)u'ŠŠááku.
Večerní program byl vyrábění stolečků. Nebaví mě mít ty věci furt na zemi. Nakonec mám tři. Jedno je noční stolek, jedno knihovna a jedno stolek pod počítač.
Takže jsem se nenudila a jsem moc ráda, že mám izolepu, nůžky, fix a ty barevný papíry, co jsem našly s Marušákem v dumpu společně s nádobím!!!

Dneska sněží! Jupí! Jupí! Ale na procházky to moc není, už už jsem vyrážela ve dvě jakože do práce a Ien se mě ptá: "Kam jdeš?" Říkám: "Do práce." On: "V tomhle shitty weather?! A pěšky? Já: "JJ" On: "Tě tam hodím, stejně jedu do města..." Příjemné nemuset jít 40 min chumelenicí - děkovala jsem velice a zubila se od ucha k uchu.