Polepšení se!?

Zdravím čtenáře, doufám, že ještě nějací zbyli přes mé hrubky a přes mou neaktivitu v posledních dnech. Nicméně to znamená, že je hodně co na práci.
Zrovna jsem se vrátila z práce, uvařím večeři, dojdu pro víno do alkoholoobchodu a doladím to tady. Možná spíš rozepíšu koncepty a doladím to výhledově do dvou dnů. Jen tak přemýšlím odkud začít. Bude to maličko oříšek. Rozhodně příspěvky rozdělím do několika menších příspěvků, abyste to mohli číst postupně a neztratili se v dlouhém textu, když přijde šéf do vaší kanceláře a vy najednou budete muset opětovně urputně pracovat.
S lyžovačkou a prací přišla únava. Musím si zase zvyknout, že něco dělám. Jakože režim, práce a povinnosti. Nicméně je to stále vcelku volné a neskutečně si to užívám po tom trápení se školama doma, kdy jsem hodně volna a peněz musela narvat do svého vzdělání a samo budoucnosti, i když to byla správná investice, byl to pěknej stres. Je to furt neuvěřitelné, mohu si dělat, co chci. Nemusím nic! Ještě jsem si na to nezvykla. Můžu si vybrat, co bude a nemám termíny a nemám plán. Jako uznávám, že je to tu opačný extrém, ale to je život.
Nálada je tu spíše pozitivní, i když jsem minulý týden propadla lehké depresi, že nemůžu uklízet až do dubna, že to prostě nedám. Že to je s prominutím jebárna a že chci zase zpět na Motol. Býti paní učitelkou. Že mi totálně jeblo a co tu sakra dělám. Fňuk. Nikoho tu neznám. Nikdo mě tu nemá rád a tak :-D Občas je tu krušno. Ale stačí se mrknout z okna na ty kopce, vzpomenu na zážikty, které jsem prožila a pak se postupně uklidním. Až se jen spokojeně culím. Jep!!! Nikdo přeci neřekl, že žít svůj sen je jenom procházka růžovou zahradou.