Tak jak to bylo ?!

Týden utekl jako voda. Pro mě byl velmi povedený, protože jsem pracovala od pondělí do soboty. Nakonec si to všechno sedlo a mám už vyděláno na nájem plus 100 dolarů na jídlo. Jsem nadšena! Maličko jsem začínala propadat panice... Co tu dělám? Že jsme se zbláznila... atd. Z toho plyne můj úkol na tento rok - "Přestat panikařit, když se něco začne sypat a být trpělivá a nechtít vše vyřešit do 5 minut max do 2 hodin - jinými slovy TRPĚLIVOST" Samo vím, že růže přináší, a proto se ze mě stane pěstitelka růží!!! :-D Plus si vždy musím připomenout, že cíl pro tuto zimu je: Mýt záchody a LYŽOVAT, jako nikdy v životě! Potajmu si to tu maluju - a mohlo by to vyjít tak, že budu 3 - 5 v týdnu na lyžích - jep!

Dny se tak pozvolna couraly až do čtvrtka, kdy jsem po práci zašla za Tobiasem do hospody Tap. Hrála živá hudba. Dostala jsem drink. Pokecali jsme, pak dorazil Ian v teplákách, tak jsem ho musela maličko proprudit. Koulel očima, že jako co, no. Najednou mi říká jeden chlapík s divným přízvukem: "Ahoj, jak se máš?" "Hmm šikovnej cizinec, co se naučil jednu větu..." Pomyslela jsme si. A on pak: "Odkud jsi? Jsem z Ostravy, pičo!" (ruku na srdce pičo neřek, ale bylo by super kdyby jo :-D) Tak jsme se dali do řeči. Žije tu už 5 let a před tím žil 5 let v Anglii... Byl nadšen z potkání Čecha po 2 letech, tak nám kupoval s Ianem drinky celý večer, až se vypařil - vlastně s náma ani moc nemluvil. Jen nám koupil piva a zmizel a pak zase koupil piva a zmizel. Myslím, že lovil nějakou roštěnku pro rozveselení, nevím jesli byl jeho lov úspěšný. Pokecali jsme si s Ianem a kolem 4 ranní šli dom.
Ráno lehkej kocour seděl za krkem. Což mi připomnělo, že máme takovou svou kočku. Je to taková ta kočka, co si všichni myslí, že je jejich. Obíhá naše dva dvoupatrové paneláčky. Pojmenovali jsme ji nakonec Tobi, i když je to asi ona. Ve hře byla jména: Caty, Blacky, Shitty face - spíš takovej blbej vtípek. Nicméně mohli bychom jí tak říkat, kdybychom chtěli. Ale my nechceme. Dali jsme jí mléko a pobíhá nám po bytě. Je to prima. Jen by potřebovala vykartáčovat, aby byla heboučká.

Páteční večer se taky povedl, udělali jsme si tousty k večeři a pak se zasekli v kuchyni až do 6 do rána, náramná prča zase. Zkoušeli jsme hrát karty - vrcholem včeho byla hra Záchod. Ian má nějaké povoskované karty a přísahám Bohu - prostě nepostavíte záchod!!! Nejde to! Takže jsme se asi půl hodiny marně snažili. Tlemila jsem se u toho jak blázen, protože tohle se mi nikdy nestalo a to mám hodně nahlídáno a ráda hraju takovýhle chujoviny. Nezvládli jsme si zahrát, tu nejtriviálnější karetní hru. Karty byli prostě divný. Po vyčerpání se v kartách, můj mozek vypnul a nechtěl povídat v aj, což už znám jak z Anglie tak se Španělska. Chopili jsme se pastelek a zahráli si kreslící hru. Nakresli něco, přehni papír tak, aby kus linek zůstal pro toho druhého, a pošli druhému. Takhle furt dokola, až vám dojde papír. Z výsledku jsem nadšena. Nalepili jsme si to na ledničku. Když to Ian lepil, tak jsme se smáli tomu, že to tu vypadá jako kdyby tu rozhodně bydlely děti - z čehož vyplynuto, že už stačí sehnat jenom sedačku a jsme perfektní domácnost. Sedačku jsme sehnali. Vystřihli jsme si jí z papíru a nalepili na zeď. Jak se vám pozdává? My jsme se shodli, že je prima, že se o ní nepřerazíme.

Takže máme všechno krom stolu. Dvě židle, obrázky na lednici, kočku, sedačku, navařeno (kluk ušatá vaří výborně - bylo Chili con carne plus upekl banánový koláč) a kytky (jsem přinesla z práce roští - nemohu bydlet bez lodych a Ian přinesl Aloe rostoucí z hlíny v kelímku od piva, co má od někdy). Prostě povedenej večír, běhěm kterého jsme doladili naše bydlení. Ian se ještě v nadšení z výtvarničení chopil nůžek a vystřihal pánvičku, hrnec a draka (toho ale střihal věky). Říkal, že nekreslil a nevystřihoval asi od 8 let, nebo tak něco :-) Chi! Chci! Taky jsem byla překvapená, že týpek jako on se mnou dělá takovýhle hovadiny.

V sobotu večer jsme zašli na pivko s Tobiasem a upekli výlet na neděli. Po poledni vyrážíme na procházku kolem řeky Kicking Horse. Ian chce rybařit. Já si to ráda zkusím po letech a Tobias je duše otevřená, toho baví vše. Bylo frešno, ale krásno. Prostě je to tu obrovský. Ten pocit nejde popsat. Člověk je fakt jenom jako mraveneček. Ian nahazoval udičku, když potkal příhodné místo. Házeli jsme žabky. Mají tu hrozně placáčků - devítížabky tu jdou sami. Učila jsem kluky hodit sekyru a z toho vzešla snaha přehodit řeku - nepovedlo se. Nejblíž tomu byl Ian, kterému chybělo tak 10m nám asi 15 - 20 :-D Procházku jsme otočili někde - moc není podstatné kde. Cestou zpátky Ian jen tak ledabyle nahodil. AAAA? Na konci se mrskala parádní ryba. Klukovi zářila očka, jak když vyhrál mistrovství. My jsme poskakovali okolo a říkali: "Wooow! Awesome!" Pak milou rybu usmrtili. Což byl boj. Nechtěla umřít. Vcelku se u toho Ian zapotil. Za zátylek dostala třikrát. Paní ryba byla hrozně kluzká nechtěla se nechat chytit, tak se jí snažil na hlavu hodit kládu, ale minul či ryba uhla. To není podstatné. Stále žila. No a pak vzal rybu a mlátil s ní o kládu. Asi až na popátý ryba umřela a byla umřelá zabalená v igelitce, kterou nesl hrdý rybář směr auto. Ještě jsme chvíli chytali. Je to meditace. Nahodíš. Namotáváš - vrrrr. Nahodíš... U auta jsme se marně snažili odupat bahno z bot. Ještě, že si Tobias auto neuklidil.
Po odpoledním lezení nám šéfkuchař spolubydla udělal rybu a opečené brambory. Ježíš to bylo výborné!!! Mám moc šikovného spolubydlu. I umyl nádobí se slovy: "... ty to umyješ až tu nechám jednou bordel!" Tak nevím jestli se nemám začít bát :-D Jo a prý příště vařím já. Budu muset taky něco předvéct. Kluk se zatím činí.

Už je zase pondělí!!! Které mi zpříjemníla zpráva, že je na světě Theodor Němeček. Vítej Theodore. Tatík dle mých propočtů teď maká na tom, abys byl zdráv. Jsem si jistá, že to nešetři :-)