Už je zase pondělí ?!!!

Tóto letí! Už zase o týden více či v mých očích o týden méně přede mnou. Hroznej fofr. Tenhle týden byl ultra nudný na zážitky. Nic jako lyžovačka neproběhlo. Jen jsem hrozně šikovná a poprvé v životě jsem ztratila doklady! Výborný, proč to dělat doma, když to mohu udělat v Kanadě. Jsem bez řidičáku. V létě si ho může najít nějaký medvěd v lese. Vytrousila jsem ho při lyžovačce... Nenadělám nic. Už se pracuje na novém. Díky mami! Nicméně projít přes úřady není jenom tak. Musím žádost o nový řidičák podepsat. Tak mi ji mamka polala sem. Já to jen podepíšu a pošlu zpět. Paráda :-D Miluju úřady... K čemu je pak plná moc. Btw. můj podpis mají na té minulé žádosti z před 5 lety, když mě okradli. Nenadělám nic.

Už znám zase o něco více lidí. Katie z Austrálie - o té jsem už psala. Ale teď se spolu hodně bavíme. Je fain mít i kamarádku a ne být jen mezi chlapy - ve vší úctě k mužskému pokolení - jasně, že vás miluju. Jack a ještě jeden ze Zélandu - s těma je obzvášť legrace. Mat z Austrálie - ten je ultra vtipnej a ukecanej - cokoli převrátí do nějakého humoru a ze všeho si střílí - průvodce na rafty přes léto. Marie-Helén - s tou jsem byla dneska lézt a v útreý jdeme na běžky, jezdí hodně backcountry, takže myslím, že se budeme vídat častěji.

V pondělí jsme udělali prima večeři u Tobiase (Tobi, Ian, Katie a já). Má prostě krásný dům, tak je třeba toho využít. Ian vařil, co bychom se s tím mučili, když je kuchař. Delikatesa. Moc jsem nepracovala, zato jsem chodila hodně běhat. Aby se aspoň něco dělo. Naběhala jsem 24 km od pondělka. Jsem na sebe hrdá. Ian nebyl moc doma - je teď hrozně zaměstnanej - má dvě práce a vzhledem k tomu, že jedna je na kopci na lyžích, tak chodí domů pěkně zničenej. Popravdě se tu bez něho trošku nudím a když příjde jen usne... Udělala jsem aspoň trochu dobra. Koupila zažehlovací záplaty a klukovi spravila kalhoty - jeho oblíbené. Byl smutnej, že mají díru na zadku. Jen teda přišívat záplatu cca 10 cm ručně je vopich. Jediná klika, že nebylo co dělat. Měl radost :-P Zažehlování byla legrace. Ale to vám nejprve popíšu jak vypadá náš obývák teď, když už se začalo trochu lyžovat.
Je veliký. A býval prázdný. Měla by tam být ta sedačka, ale je jen stále nalepená na zdi. V obýváku stojí stůl od Tobiase, co měl být jídelní. Nicméně Ian rozhodl, že to je pracovní stůl. Takže na něm jsou vosky, žehlička na lyže, nářadí. Dále se v obýváku nachází další bedna s nářadím, rybářské potřeby, prut, dvoje přeskáče, oblečení určené k sušení - moje běžecké a Ianovo lyžovací, jedny běžky, jedny allround lyže, jedny powder lyže, Ianovi backcountry lyže, jedny lyže na blbnutí a skákání, Tobiasovy backcountry lyže, asi 3 páry hůlek. Jinými slovy - náš obývák je slušná lyžárna. No a zpět k záplatě - žehličku máme jen na lyže - takže jsem poprvé žehlila záplatu swix žehličkou v naší obýváko-lyžárně. Dost mě to baví. Musela jsem se u toho hrozně řechtat.
Byli jste někdy tak unaveni, že jste se nemohli ani najíst? Já ne a hrozně bych to chtěla zažít. Uvařila jsem v úterý guláš, protože tu nebylo co jíst, a věděla jsem, že se Ian vrátí zničenej z práce, tak aby se nemusel s ničím matlat. No a on byl tak unavenej, že se ani najíst nemohl. Až po hodinovém odpočinku. To nepochopím. Na jídlo mám energii vždycky.

Ve čtvrtek jsem zašla po práci na pivko. Opravdu jenom na jedno. Neměla jsem u sebe ID - bo pas tahat nebudu. Nechtěla mi nalít. Nakonec nalila, ale příště mám mít ID. To mě po... maluj. Hudba opět hrála. Ale víte co je legrační? Jak se mi líbila živá hudba, tak už se mi to nelíbí tolik. Je to hluk a nemůžete si povídat. A tak vůbec. Nakonec to vyjde nastejno jako hlasitý rádio. Věci zevšední a stávají se občas otravnými. Nechci aby se to dělo a jsem z toho někdy smutná, že to tak je!
Kvůli ID jsem se zastavila hned v pátek v Goldenském ženském klubu, jestli mi nemohou vystavit nějakou průkazku. A nemohou :-/ ach jo. Potřebuju nějakou průkazku do hospody a tak. Náhodou se v ženském centru slavily narozeniny dvou žen, tak jsem dostala koláč. Jsem to ale klikař. Mňamí. A v pondělí jdu zase dobrovolničit. Je tu vzpomínkový den na rok 1989, kdy nějaký psychopat zastřelil dvě dívky, které studovaly technickou školu, protože jsou ženy a nemají, co studovat technickou školu... neuvěřitelný. Svět je někdy pěkně pomatenej!
Každého 30.11 Katie slaví narozeniny, tak se dělo i tentokrát. Má 24. Nelenila jsem a uuzlíčkovala jí k narozkám náramek. Měla ohromnou radost a já měla radost, že má radost :-D jen jsem pracovala do půlnoci, tak byli všichni pěkěn nametený, když jsem dorazila. Katie nadšeně běhala tam a sem resp. z jedné hodpody do druhé. Což je asi 50m. Kluci novozélanský bavili okolí. Jack furt něco vyprávěl a jeho kámoš lezl po vrbě před hospodou. Tobi se usmíval od ucha k uchu a furt se mě ptal, kde je Ian. Což jsem nevěděla, bo pracoval. Takže jsem očekávala, že spí. Protože v sobotu 1.12 se otevírá kopec a každej tam chce být první. Normálně magoři stojej frontu! Aby byli ti první, co to sjedou. No nevím... Lepší někam vyšlápnout, než první vyjet lanovkou. Spolubylu jsem podcenila. Nespal. Mašírovala jsem si to za Katie, když na mě někdo v povědomě zeleném kulichu křiknul: "Hej Teréééésa!" Vykuřoval na terase a pil pívo. Všichni po hromadě. Zapíchli jsme to asi ve čtyři ráno. Jo a prý jednou pochopím, proč je dobré jet první a on zítra vstane v sedm a jde na kopec...

Je sobota. Je 10h a Ian ještě doma v hlubokém komatu :-D Maličko se mu škodolibě směju... Odjíždí kolem poledne nahoru, když se vracím z běhání. Hlavně po včerejším vysvětlování, jak je dobrý být na kopci včas. Trochu prší, což je zklamání. Počasí ovládnout nemůžeme - jen v Číně mohou (jako při olympiádě). Volám Katie jestli žije a jestli půjdeme večer na hokej mrknout na Joa. Má mega kocovinu. Jo mít narozky není lehký. Ale prý v 10 večír bude cajk. Pavi - můj šéf - mi zrušil práci asi ve dvě. Neva aspoň zase postuduji gramatiku. Ha, neprostudovala jsem nic. Tobias si přišel vyzvednout lyže, dal si kafe až se z toho zdržel na 2,5 hodiny. Výtečný pokec - lepší nežli studium gramatiky. Večeře u Katie. Poznala jsem tam Mata. Procházka na hokej. Zkoukli jsme hokej a šli dom. Joův tým vyhrál na nájezdy, bylo to drama :-D
Neděle ve stejném duchu. Všichni lyžují :-/ jenom já furt nemám ten skipass! Už ho chciiiii. Ráno jsem zoufalá pochodovala kuchyní, že jako nevím, co snídat - až mi přistála snídaně před nosem. Hmm - mňamí. Mít kuchaře jako spolubydlu se mi fakt líbí. Zaběhala jsem si a pak jsem strávila asi 5 hodin na lezecké stěně - dala jsem 5.10a v převisu a další 2 nové cesty a jednu, co mi nešla a už jde!!! Sportem ke zdraví.

Ještě jedna důležitá věc se stala. Je prosinec a ne listopad. Všichni se oholili :-D zase jako lidi. Nejsem si jistá, kdo je kdo. Ty fousy fakt mění obličej :-) Ian taky shodil fous, a když se ho ptala:"Co to?" Tak suše odvětil: "Je prosinec!" Chacha! Jako by to bylo jasné a vysvětlovalo to všechno. Co se vůbec ptáš, ty hloupá. Nicméně většina chlapů vypadá ohodleně lépe, tak jsem ráda, že je prosinec.