Zabydlení se !!!

Veliké změny se udály za poslední tři dny... Je to celé takové zrychlené. Neděli jsme proflákali, protože jsme šli spát pozdě. Marušák měla jet s Joem na výlet, ale nějak to zazdili, tak uklízeli. Já jsem spíše překážela a u toho si četla. Nechtěli s ničím pomoci. Aspoň jsem jim uvařila oběd, Ignácův recept z Tater mňamí čočka.
Večer jsem jela poprvé sama do práce. Ti kteří mají facebook, tak vědí, že jsem dojela v pořádku s Maruščinou dodávkou. Je to prča ten automat. Je to fakt hrozně jednoduché. Jen jsem si musela levou nohu zaaretovat o dveře a sem tam se mávala pravou rukou do prázdna - normálně je tam řadící páka. Zvládla jsem nabrat benzín a dofouknout kola :-) Maji tu takové vtipné pera alá tlakoměry na pneumatiky. V práci jsem odbavila 3 hosty a jednoho naštvala cenou tak, že utekl. Večer po návratu jsme se zase zakecali a náramně jsme se u toho nasmáli. Poskypovala jsem si Leňulí, které si pěkně bydlí v novém s kočkama, které ji tulí. Včichni jsou spokojeni.
V pondělí měla Marušák volno. Hrozně ambiciózně jsme chtěli jít do posilky, ale místo toho nám huby jely až bylo 12h, kdy se šlo do města. Něco pokoupit a něco zařídit. Už mám kanadský účet, tak si snad budu moci zařídit ten hloupý telefon... Důležitá zpráva dne: byt je dnes k nastěhování. Paráda!!! Zajeli jsme na smeťák (maj tam speciální budku na věci k použití), kde se našla parádní sada talířů a hrnečků - krásná alá kubistická z thaiwanu, takže asi spíš orient. Potom jsem našla termo bednu (lednici na léto), příbory, sadu olympijských skleniček a kufřík s barevnými papíry (to jsem si jistá, že využiju). Domácnost je vybavena. Joe mi dal matraci, proutěný stoleček, ručníky, povlečení. Marušák peřinu. Děkuji, děkuji, děkuji! Večer mě tam se vším hodili. Je to náááádhernýýýýýýýýýýý! Moc se mi ten byt líbí. Zabrala jsem jeden pokoj, vyvěsila nepálský vlaječky, velkou nepálskou vlajku, na zeď prdla obrázky od Justýnky, Matylky a jeden od Terouše plus jsem udělala takovou výzdobku. Fotky dodám časem - nemám to s sebou v práci a doma zase zatím nemám net. Makala jsem doma asi do půlnoci a neskutečně spokojená usnula. Jo, tak tohle je moje nové doma!

Dneska jsem pokračovala v uklízení a zařizování. Peníze se rozutekly, jak kdyby měly nožičky :-/ no vlastně už nebudu asi kupovat nic. Sakrbléééé. Nutně by to chtělo tu druhou práci na listopad, ale zatím nic, tak snad něco - je to úkol pro tento týden. Budu dělat cokoli, je mi to jedno. Zametání ulic by mě bavilo :-P a nebo doufám v doplňování zboží. Ale nestihla jsem to očíhnout, to je úkol na zítra.
Jídlo je fakt drahé... nenadělám nic :-) až začnu vydělávat v dolarech bude to lepší. Vcelku dobrý obchod pro šetřílky, což já jsem, je dolar store a tam je levno ... nechápu jak to dělají ti Indi - jaktože u nich šampón stojí 2 dolary a ten samý v normálních potravinách 6?
Teď sedím v práci, kam jsem šla poprvé pěšky. Slušných 40 min chůze, z toho polovina do pěkného krpálu. Budu fit, budu ve formě, když to budu chodit denně. Za 4 hodiny mi přišli 3 zákazníci a dvakrát jsem přepojila telefon. Takže jo - tohle je dobrej job. Stihla jsem si tu zase urovnat věci, zařídit banku, poslat maily, dopsat blog a vystřihat panáčky na skříně do kuchyně. Už se těším DOM!!! Ještě tam něco podniknu :-)

Kicking Horse

Maruška si mě nakonec vyzvedla a nebyla sama. Dorazila i s přítelem Joem. Odvezli mě přes drobné zastávky v Goldenu nahoru na kopec do lyžařského střediska Kicking Horse (cca 12 - 15km). Pokojík mají parádní. V noci kraluji obýváku, kde spím a přes den vše skládám a je tu prostor pro legraci. Musím říct, že jsem si po cestě opravdu přála nesedět. Což jsem též po zbytek večera tak trochu dělala. Jsem si tu zadnici prostě oseděla. Dorazil Ien, můj budoucí spolubydla. Povídalo se, pilo pivo, Joe byl grogy, já byla grogy, Ien povídal a Maruška povídala ... pak jsme si domluvili s Ienem "rande" na zítra, abychom zkoukli byteček. Spala jsem jak zabitá.
Hned poránu mě čekal pohovor na uklízečku. Berou to tu vážně :-) Nyní mohu s klidným svědomím říci - prošla jsem a přišla mi smlouva na práci na part time od 3.12. Což je fain. Nejlepší otázka pohovoru. "Co byste dělala, kdyby někdo z vaší skupiny něco ukradl klientovi hotelu?" Má odpověď: "Tak to bych byla velmi překvapená, kdyby se něco takového v Kanadě stalo." Vcelku jsem jí pobavila a nemusela jsem dál rozmazávat coby - kdyby. Pak jsme se s Ienem jeli podívat na byt, do kterého jsme se nedostali - tak zítra no nevadí. Strávila jsem den spánkem a poflakováním tu v pokoji, až přišla Marušák a šly jsme do druhé práce. Jsem přijata. Nová recepční v Golden Village inn :-D práce žádná, šéf nejlepčí masta. Sem tam dělám chybu při checkinu, ale to se napraví a bude dobře. Milá práce od 3 - 10p.m. Což bude v zimě super k lyžování. Ještě mi můj šéf Pavi povídá, když budeš mít moc těžkou lyžovačku a budeš grogy, tak jenom zavolej a nemusíš chodit - to je jasný... Na tuhle spolupráci se těším.
V pátek jsme podepsali s Ienem smlouvu, zaplatili zálohu a on odjel. Klíče zatím nemáme, ale je to naše od 1.11.2012 dle smlouvy. Tak snad to bude ok. Byteček 2+KK za 425 dolarů za měsíc (včetně služeb), což je fain. Mužeme topit jak chceme a tak... Ien tímto odfrčel a přijede až 14.12. Musím vyřídit klíčky. Jo už se těším. Vrátila jsem se zpět na "hrad". Jak tomu tady říkám. Bo bez auta se nehnu... Tak jsem tu jako princezna zavřená. Marušákovi s Joem říkám mami a dady... jsem teď takový jejich mimi - jak se nikam nemohu dostat sama. Páteční večer jsme strávili řečmi o Bohu a víře. Marušák si při tom šila svůj kostým na zítřejší Haloween akcičku. Mají s Joem párový kostým - Petr Pan a Víla (ta maličká). Půjdu za kočku - myslela jsem si.
Heloween party je tu. No tak jsem chtěla super dívčí kostým - takže hádejte jdu za .....? no za boxera :-D na to jsem měla hadry v batohu a nechtělo se mi nic vyrábět a vůbec. No holčičkovská Terezz jindy. Nalíčila jsem monokly, Maruška si nalepila své řasy a nahodila "mejkap", Joe se prostě oblíkl a šlo se. Párty poklidná. Poznala jsem asi 10 lidí - ani je neumím vyjmenovat... Ale jeden týpek byl hustej - pošlu pak o něm info - přešel celou Kanadu pěšky - píše o tom encyklopedii... prostě zajímavé.
Už jsem si tu zjistila, že tu je lezecká stěna (mám i spolulezce asi). Pak je tu běžkařský oddíl a dva bazény - tak se těším :-) bude sportovně aktivní zima!!! Práce by měla být 3 dny v týdnu přes den a 4 dny v týdnu přes večer. Jabadabadů!!!

Cesta dokončena!!!!?

Tak jsme tu, v Goldenu - sice to neproběhlo nejlevnější variantou, ale proběhlo. Poslední den ve Squamish byl fain. Přestěhovali jsme s Andrewem Lenku a pak uvařili kafe (no to takhle pozvu jeho na kafe k nám - my kafe nemáme - kluk si všechno přiveze a udělá ho O:-) příště se polepším). Ale za to jsme s Lenkou uvařili dlabanec. Ona šla pak šmiklištit do garáže na trenažer a my s Andrewem zkoukli Kill Billa 1. Hrozně fain odpoledne. Opouštěla jsme Squamish ve tmě. Na nádraží mě hodili ty dvě zlata, se kterýma jsme byla celý den. Měla jsme jen 20dolarů v hotovosti. Se o mě báli - tak mi ještě Andrew dal 20 na cestu - jak taťka. No mám tam teď dluh, tak se budeme muset ještě potkat. Možná přijede na Vánoce resp. okolo Vánoc :-) má tu "kousek" maminu. No a o tohle jsem se pohla:

Teď sedím v Mekáči v Goldenu, tak vám sem hodím pár fotek - jak bylo pocestě. Čekám na Marušáka, až dopracuje a přijedou si pro mě. Jinak to bylo 15 hodin jízdy, ale vcelku to šlo. V autobuse bylo hodně místa a málo lidí. Seděl vždy jeden člověk na dvou sedačkách. Což bylo fain, takže se dalo i spát. Potkala jsme jednoho střeleného Novozélanďana - Willa, který uměl česky pár frází, bo žil 3 měsíce v Mariánských Lázních. Neuvěřitelný. Milej klučina - dva metry a totální žížala. Byl hrozně zábavnej, když se pohyboval. Hlavně furt něco hledal - lístek, pas, pěněženku... koho mi to připomíná. Tak je na jedné fotečce sice jen obrys, ale je tam!

No a to tedy znamená, že jsem se na nějaký čas snad dopřesouvala. Už stačilo, těším se, že se někde zabydlím. Vyvěsím si nepálský vlaječky, obrázky od Matyldy, Justi a ten narozeninový od Terouše ze Špáňa a bude pohoda!!

Víkend

Už tu sněžilo. Teda ne přímo tady, ale nahoře na kopcích. Je tu vidět linie sněhu - prostě les a najednou je sek a bílý les. Nikdy jsem nic takového neviděla.

Šli jsme se projít (Lenka, Jay - u toho bydlí(me) a já) jenom na tři hodiny. Pak mi ti dva vtipálci řekli, že tohle byl asi nejošklivější výlet, co tu je :-) ale bylo to ok. Viděli jsme Cat Lake a pak jsme šli hodinu a půl nahoru a pak zase dolu. Takový výlet pro kondici spíš. Ale udělala jsme pro vás pár fotek abyste měli radost :-)

ÁÁÁ pak je tu jedna hádanka! Na co je tohleto? Odpověď bude na konci :-P

Bylo toho hafec kolem Kočičího jezera.
Co nového? Dneska, což je úterý se přesouvám do Goldenu za Marušákem. Čeká mě krásných 14h v autobuse. Pak už se snad takhle daleko nikam dlouho přesouvat nebudu. Přes víkend jsme poznala zase pár nových lidí. Jsou milí. Včera jsme dali pivko s Anrewem (či jak se to píše - jim chudákům asi komolím jména, ale co se dá dělat). Fain týpek z plavání - docela jsem se bavila a čim víc piv tím lepčí angličtina... klasika. Pak dodorazila Lenka, která předtím vedla tréninky a šlo se pomalu domů.
Chtěla jsem si o víkendu zařídit telefon, ale je to prostě zakletý - zrovna nešli terminály, takže nemakali... prostě si ten telefon nemám zařídit - zkusím to do třetice všeho dobrého :-P musim zařídit, abych nic nezapomněla a pak doufat, aby šli počítače - ono to jednou klapne :-D
Dneska jsme byly běhat na golfu. Běhá tu prý jedna puma - také to označili:

Vzpomněla jsem si, co odpověděl Wolker na mou otázku, co dělat potkám-li pumu... "Pumu nepotkáš tu ucítíš jen za krkem :-D .... Když náhodou potkáš pumu musíš být větší než ona (se mu to říká, když má ke dvoum metrům) a dělat hluk..." Tak jsem si tak představovala, no když mi neskočí rovnou za krk tak zvednu ruce a budu dělat ten zvuk, co dělal náš kočičí mazan Ben Happycat :-) no nevím jestli bych pumu vyděsila ... doufám, že to nebudu muset nikdy zjišťovat.
Ještě jsem nafotila maličko podzimu ... ale nepotkala jsme takové ty kýčovité háje javorů ... popravdě zase tolik nikam nechodím hodně prší. Ale zato jsem ušila z Lenčiných starých plavek penál pro sebe a pytlíček na drobáky pro ní. Jo, ty drobáky, to je peklo - moje peněženka má asi půl kila... to budu muset taky nějak vymyslet, kam s nima.
Tohle je zdejší golfáč :-)

Byla jsme na kafi a dostala jsem svůj první podepsaný kelímek - ale teda moje jméno takhle nikdo ještě "neapgrejdoval". Mám tam h jako vy Theodoři!

Závěrem odpověď na hádanku...

Dovča pokračuje

Mám to tu jak na chatě :-) a je to fain. Mluvila jsem s Marušákem, která je v Goldenu a vypadá to, že se o mě ta holka úplně neskutečně postarala - zařídila mi asi spulubydlu Iena lyžaře - hmm :-P a práci (s permicí) možná dvě. Marušák je prostě nejlepčí - už se teď jenom dostat do Goldenu. Mohu jet za 150 dolarů busem, ale ještě zkouším najít spolujízdu - tak doufám, že něco bude. Ráda bych v Goldenu byla do úterka. Né že by mi tu bylo zle, ale bylo by hezké vědět, že je práce a tak :-)
Jinak tu vzorně trénuju plus mínus, poznávám lidi od Lenky jsou většinou fain. Byly jsme u Hany a Mika (jeslti se nepletu ve jméně - taky Čechokanaďan), emigrovali před lety a až tu se poznali a jsou spolu. Neskutečnej poděs ženská a suprová. Taková raketa :-) Jinak se snažím trochu ještě i studovat aj - protože bych chtěla nemluvit jak prase, ale moct pak angličtinu používat ofíko. Ale je toho tolik a jsem netrpělivá a nejraději bych to chtěla umět hned :-P Co se týká jinak aj - tak se až tolik neztrácím a když se ztratím tak se s klidem 100x přeptám. Není stres. Což je fakt milý a jsem za to hodně ráda. Měla jsme jisté pochybnosti, abych si nepřipadala jak hovádko, ale nebylo třeba. Takže válení šunek ještě dva dny hou :-) pak už bude práce - snad. Plán je vydělat, co nejvíc než nakydá a pak hodně lyžovat. Pokud seženu dvě práce - jdu na měsíc do práce na 12h denně a pak bych si mohla koupit auto, lyže, boty a jupijééé! Od prosince na pohodu... ale pšššt nechci si to zakřiknout. A když to nebude, tak se svět nepo... Bude něco jiného a jinak. Ale tahle vize se mi vela zamlouvá!

Úředničina

Jsem šikovná a zařídila jsem si Soucial Insurance Number, bez kterého nemohu pracovat. Respektive jo ale leda na černo :-D Jen škoda, že jsme do toho officu jela 2x. Bo jsem myslela, že jsem si zapoměla pracovní povolení vrátila se ty 4km a doma mi došlo, že pracovní povolení je vlepený v pasu... co není v hlavě je v nohách. Navštivila jsme Lenku v práci - jak tam kmitala v zelené zástěrce a byla super bussy, tak byla roztomila. Potkala jsem Ala, dědula co nás zítra veze do Vancouveru zařídit mobily a karty. Dorazil i pajda Venca. Ještě jsem dopoledne rozeslala opět několik životopisů - chci být kuchařem a dělat pizzu!!! Nejlepší inzerát, co jsem našla. Odpoledne jsem seřídila Lence horáčka, takovýho dědulu dostala - skoro celý rezivý, moc nebrzdil a hlavně se nedalo přehodit na velký tác a to mě pěkně štvalo. No vrtala jsem se tu v tom asi 3h a z toho jsem to hodinu čistila. Přesmykač už dosáhne na velký tác, ale není to zadarmo a na zadní největší kolečko se to asi nikdy nedostane. Ještě v tom chrupe - budu si s tím muset pohrát ještě dnes. Je to teda trochu pokus omyl, co který šroubek a proč, ale jako více zkazit se to nedalo :-) brzdy jsem dotáhla to "umím". Večer zase plavčo - už jsem skoro ryba, výřivka. Hodobóžo večeře rýže s řapíkatým celerem - je to dobrý! A alou hibernovat.

A jak dál

Od příjezdu neproběhlo nic obzvlášť zásadního. Bydlím u Lenky a konečně mám krátké prázdniny, po tom všem v Praze. Pěkně spíme a dvakrát denně trénujeme. Paveme a běháme - Lenka ještě šmiklistí, ale to já ne. Prospala jsme celý den popříjezdový i celou noc. Další den jsme potakala Andrewua - hodnej chlapík. Měli jsme původně jet vyzvednout Vencu, ale zrušili mu let. Tenk kluk se sem nedostane asi nikdy... Nicméně prý v pondělí to klapne a taky klaplo, jen už to nebyl náš úkol. Lenka má malý auto a Andrewovo chytlo též nestartovací syndrom asi od toho Lenčinýho. V pondělí dopo jsme byly běhat u Alice Lake, suprový. Maj to tam všechno takové pořádné a připravené na sport. Při tréninku jsme malinko umírala, ale šlo to. Pak jsme šli jen domů hibernovat :-D abychom zvládli večerní plavání. Mají tu super bazén, kde Léňa pracuje. Moc pěkný jen voda moc teplá na trénink, ale asi lepčí než moc studená. Hrozně si tu vyvařujeme a bo máme dost podobný styl - udělej šlichtu ze všeho, co najdeš, tak je nám tu dobře. V úterý jsme zase nelenili a pěkně potrénovali dopoledne klus a odpo plavčo. Přes den jsem šla udělat pár fotek, abysete věděli jak to tu vypadá, ale nečekejte žádnou kýčovitou Kanadu :-) spíš takové English weather.
No tak nějak podzim

Poslala jsme již několik životopisů a čekám a čekám jestli odpoví. No uvidíme. Jedno poslala Maruška v Kicking Horse tam, kde pracuje. Tak v to doufám a jinak se mi zalíbil jeden bárek, tak snad písnou. Zatím nemám mobil, což je trochu blbý, ale to se dozařídí do konce týdne snad. Večír jsme byli a pivku - Terouši chutná to jak v Anglii. Poznala jsme němce žijícího již 10 let v Kanadě - Wolker. Je nejvíc nejzábavnější :-D fakt, co hláška to perla (všechny děti jsou podle něho cretins a ten kdo je má je "cretinoused"... nemyslí to zle, ale děti mít nidky nebude :-) a ze všeho je v šoku) Fakt vtipálek nejlepší.

Jsem tu !

Zdravím, takže poslední den jsem oko otevřela v pátek v 6:30 a tenhle den se sakra protáhnul. Stihla jsem milion věci a v devět večír jsem se začala balit. Zvládla jsme za jednu noc sbalit byt (plus mínus) i sebe. Už teď vím, že jsme doma nechala jen mezizubní kartáček a licenci na lyžování, ale s tím se dá žít. V sedm jsem byla na letišti s mamataxi the best. Zaplatila balík lyží, potkala se s Klárkou a Tomem, kterým málem uletělo letadlo. Takže jsme nedali poslední kafíčko na letiši, ale nevadí. Ještě jsem ráno odeslala pár svahilských smsek, bo jsme nad každým písmenkem usla a zase se vzbudila. Zasedla do letu na Frankfurt - vzlet ani přistání jsem nezaznamenala. Asi jsme se teleportovali, jen jsem snědla nějaký sýrový kroasant. Ve Frankfurtu po chvíli hledání jsem se našla, po vcelku zdlouhavém čekání, kdy se nesmělo spát z jasných praktických důvodů, zasedla do letadla a přišlo střídavé koma spánku, jídla, shlednout film, spánek, jídlo - nevím čas ani nevím jak dlouho jsme letěli. Jednou jsem usla nad zbytkem jídla opřená čelem a sedadlo přede mnou a pak čárymáry fuk tam nebylo nic. Viděla jsem kus Grónska, myslím. Vyplnila sem fromulář a vyplivlo nás to na letišti. Prozměnu vzlet ani přistání sem při vědomí nezažila. V takovém mátohu jsem se motala po letišti a myslela na to, že je fakt prima, že si pro mě Leňule přijede! Imigrační po mě nechtěli nic, jen se tam čekalo asi hoditnu. Pak jsme čekala na Lenku asi dvě. Byla v práci a Vancouver je peklo na průjezd. No a je to!!! Jsem tu!!! Sprcha, véča (ale dle mých hodinek je nevím kolik 4 ráno), večerní pokec, panáček rumíka. Spala jsem jak zabitá a ještě budu - je krásných 9:50 (vašich sedm dle Elplišky). Suma sumárum - takovýhle dlouhý polokoma jsme nezažila od 5BV. Úkoly do dalších dnů: odpočinout, užít si Léňu, zařídit bus směr Kicking Horse, rozeslat životopisy, zajistit si mobil (české číslo mám ale jen na případné smsky). Jdu ještě hodit asi čelíčko a ve dvanáct si jdu zaplavat.