Lyžovačka

Jak jsme včera slíbila, tak píšu počtení na úterek. V sobotu jsem byla na večeři u Mo doma. Bydlí 4km od Goldenu na kopečku. V 18 hodin si mě vyzvedl Andy na lezecké stěně a jeli jsme. Večeře byla výborná a bylo nás v baráku 12. Nastálo tam bydlí tři páry. Zbytek byla návštěva. První dojmy - pohoda. Lidi, co si užívají života a hodně chodí na lyže. Nějaká práce byla a bude. Mo má svou vlastní firmičku, facebookářům tu: www.facebook.com/pages/Mos-Mountain-Cuisine/177776712294642 (nefunguje mi vložit odkaz :-/) , když ji dáte lika bude hrozně happy :-) má z takových drobností radost. Domluvily jsme se, že budeme v kontaktu a že rozhodně něco podnikneme!!! A ten samý den večír jsme vymysleli s Ianem, že zajedeme na lyže zítra - tedy v neděli. Tobiase výlet zničil - totálně si zavařil stehna, že se nemohl ani hýbat. Dokonce ani na stěně nebyl. Nicméně mi půjčí výbavu!!! Hola, hola, lyže volaj. Nemůžu se dočkat! Už aby bylo zítra! Ale taky se trochu obávám, jak to půjde při sjezdu, je tam nějaký lesík a tak. No nemá cenu se nechat znervozňovat něčím, co tak jako tak přijde. Ona to budoucí Terezz vyřeší :-D

Neděle ráno. Nemohu se dočkat. Vstávám v devět, vařím snídani, připravuji si věci, koukám na seriál - mám moc času. Ian stále spí a Tobias ještě nepřijel s lyžema. Staví se tu před kostelem, který "začíná" v 10:30. Je 10:50. Tobias stále nikde. Ten kluk je s tím timingem fakt trošku marnej. Píšu mu smsku, no a do 30s nám ťuká na dveře. Nemám zlomit lyže - to je jasňačka, vázání jde povolit na moje boty. Děkuju mu ještě jednou za stůl a se slovy "tak koukej vybrat ten tanec, který chceš naučit" za ním zavírám dveře. Ian se jal štelova vázání uprosted vaření snídaně :-) tak mu říkám, ať se v klidu nají. Prý dobrej nápad :-) Horlivost mužů udělat to, čemu rozumí, je prostě rozkošná. Lyže jsem doštelovala. Ian dosnídal. Pakujeme padáme! Nahoru do resortu na parkoviště, což je cca 15km autem. Je až moc pěkně. Mohlo by se maličko zatáhnout. Moc slunka nemají backcountristi rádi! Takže já taky ne 8-) musím chytat zvyky, abych zapadla... no jak se znám, tak si to tu poladím po svém, ale tohle je logické, to je fakt.
Vykládáme. Přezouváme. Přeskáče mají premiéru! Doufám, že budou stejně dobré jako Dalbella, co jsem měla posledních 6 let. Ian mi ještě ukazuje jak s tuleními pásy. Tak kolem mne kmitá a vypadá u toho soustředěně. Vyrážíme! Málem jsem si rozbila držku ještě na parkovišti. Ty lyže jsou těžké, to není jako běžky. Ťapeme. Výlet by měl být cca 4 hodiny. Ale nevím, jestli to se mnou nebude na dýl. Jdeme sjezdovkou priamo vzhuru. Pomaličku se nám otevírá údolí podél řeky. Všechno jako na dlani. Je parádní viditelnost. Užívám si to. Pěkně funím. Posouvám patky výš a níž. Ale moc mi to nejde. Je to dycky operace na 3 minuty. Sem tam si shodím vázání až dolů, což neumím pak sama zase nahodit nahoru. Tak mi Ian pomáhá - ale tak konejšivě dodává, že nový vázání je dycky takhle, že si z toho nemám dělat hlavu. Protože já sykám, že jako demence. Šlapeme. První pauza. Jsem pochválena, že jdeme pretty fast :-P Zaplouváme do lesíka. Ty stromy tu nemají čapky, ale kulichy! Takové ty skřítkovské obrovské, co teď frčí. Je to nádhera. Golden jak na dlani. Cesta lesem krásná, poklidná, všude ticho. Úžasné ticho. Funím trochu víc. Asi mi vyskočí srdce z hrudníku. Už jsem pomalejší, rozhodně kondice a rozhodně mi přišlo, že to je i tou výškou. Ian dycky čeká. Ho dojdu, tak se na mě jen šibalsky usměje a pádí dál. Sem tam se na tom potácím. Hodila jsme pár tlamiček, jakože mi to podjelo nebo jsem si přišlápla špičky. Kluka to evidentně pobavilo. Typuju, že si vzpomněl jak se s tím taky kdysy mučil. On umí projít zatáčku (cca 80° úhel) jen tak - já se tam zapotím jak v sauně :-) Těsně pod vrcholem potkáváme týpka, co si tam dává cíčko. Tak to nepochopím! Ian se mi vzdaluje. Fotím. Fotky jsou do lososova jinak byly takové nijaké - jen bílo prostě, takhle to má větší štýlo! Jinak počasí a světlo se neustále měnilo. Tu přes náš přešel mrak a pak zase jasno. Pak zase víc tmavo...

Už jsme se blížili k vrcholu. Pomalu jsem si začínala uvědomovat, že můj problém se blíží. Jízda dolů. Což o to, nahoru se dycky dostanu. Ale dolu? Včera jsem se ptala Iana, co jako budeme dělat, kdybych to náhodou nemohla sjet. Tak mi suše odpověděl: "Máš lyže, takže to dycky sjedeš, jenom si to neužiješ!" :-D Tajně celou cestu nahoru jsem doufala jsem, že pojedeme nějak okolo a ne tím super hustým lesíkem, kterým jsme přišli... Došla jsme nahoru. Následoval Hi five od Iana. Na vrcholu jsme nebyli sami. Sdíleli jsme toto místo se dvěma chlapíky, kteří patřili k tomu prkýnkáři, co neustále pokuřoval tabáček. Chlapi prohodili několik dost slov o lyžování. Furt máchali rukama a ukazovali na všechny vrcholy okolo, kde to je dobrý a kde ne. A kam nikdy. Následovaly historky o tomahavkování (když upadnete, tak se kutálíte dolů ani nevítě jak - jako klubíčko). Ještě nějaký ten vtípek. Jsem v poklidu odlepila pásy, slupla nějaké müsli a čekala, až to přijde. Rozhodně jsem nefotila, byla mi pěkná kosa na ručičky, tak mi musíte věřit, že to bylo krááásné :-)
Ian: "Ready, Teresa?!" "No, jo, tak nějak. Horší část začíná." On: "Tak to ani omylem, ta lepší si chtěla říct." Jedem!!! První část hezká - jen špičky stromů hodně místa. Koukám na to shora. Dostávám pokyn, ať jedu, že mě kdyžtak posbírá. Vyrážím! Šinu si to po vrstevnici a sbírám odvahu stočit to směrem dolů, když slyším Iana jak haleká: "Musíš jet dolů z kopce!!!!" Tak se tlemím a vohnu to dolů. Je to super! Lehčí než jsem myslela. Ale stejnak se na tom klátím. Stromečky. Ajajaj. Ian to prohupkal. Je to vcelku prudky a na můj vkus moc stromů. Šoupu to bokem. Jsem zkušenej šoupák :-D Pak to pouštím. Uf. Následuje dotaz: "To jedeš poprvé prašan?" Já:"Jo, i stromy jsem rozhodně nejezdila." Jsem pochválena. Přituhuje. To nejsou stromečky. To je prostě normálka hustej les! Házím žabáka. Vyhodilo mě vázání. Do háje! Po prdel ve sněhu. Jak na ty lyže jako nalezu? Se tam lopotím. Nakonec nasedám na patky lyži. Balancuji jak na kladině a cvakám. Pokračujeme lesem. Nemám strach. Jen v tom teda zatočit rychle neumím. A on si dělá jen hopky hopky a je dole.

Takhle to dopadá, když fotograf ruší lyžaře.
Ian: "Já to skočím!"
Já: "Počkej chceš vyfotit?"
"Jo"
"Můžeš! Nééé, počkej ještě chvíli."
No a už se to s ním utrhlo, bo musel udělat pohyb zpět O:-) já nic já muzikant

Můj smrtelný pluh s přešlapováním taky funguje, i když u toho nevypadám takhle závoďácky a elegantně! Zvládnuto. Překonáváme potok. Kdyby mi někdo řekl, že tohle pojedu dolů, tak si zaklepu na čelíčko. Ale šlo to. Další kus cesty jedeme po cestě, kterou jsme přišli. Když jsem to šlapala hore tak by mě to nenapadlo ani ve snu. Jupí. Otevírá se před námi prostor. To už je parádička. Nemohu udržet rozvržení váhy do celých chodidel. Tak se tak klátím. Ale jedu. Stehna už pálí. Je to paráda. Chjo, další žabák. Vykoplo mě vázání. Tanhle byl luxusní placáček. Lyže cca metr a půl za mnou a já ve sněhu jak široká tak dlouhá s obličejem zabořeným ve sněhu :-D Pomáhá mi jeden chlapík, co jel kolem se psem v náručí. Zahazuje psa. Vyhrabává mi lyže. Usměje se. Bere psa a jede dál. Zbytek cesty jsme sjeli po cestě. Takže na pohodu. Hory měly nádherně medovou barvu od zapadajícího slunce. U auta spokojeně funím. BYLA TO PARÁDA!!! CHCI JÍT ZASE A NEJLÍP HEND. Nebo spíš, až nebudu zničená. Večer jsme ještě zašli zabouldrovat a úplně mrtví padáme do svých pokojů kolem 10 hodiny. Brou. Přeju si, aby každý další den byl jako tenhle.

Jak týden běžel...

V tomto týdnu nebylo až tolik o čem psát. A předpokládám, že to, co jsem měla ke snídani, či kdy jsem šla na záchod, vás zase tak moc nezajímá. A koho jo - tak ať si dojde k doktorovi pro papíry na hlavičku :-P Takže to nějak shrnu, abyste zase měli počtení pěkně do nového týdne a bude i pár fotek!
V pondělí jsem nemusela do práce a jinak jsem chodila v poslední době denně, za což jsem hrozně ráda. Budou prašule. Což se hodí, protože zrovna polemizuji nad tím, že si koupím pípák na backcountryskiing. Protože to je - awesome!!! Takže počítám a počítám, jak já to vypočítám, to se ukuje v příštím týdnu. Konkrétně po výplatě.
To jsem "maličko" odbočila. Vezmeme to pěkně popořádku. Pondělí jsem spokojeně proflákala. Ian byl na na backcountry s jedním párem. viděla jsme je jenom jednou na lezení. Protože odpoledne bylo hnusně, tak mě kluk ušatá hodil do práce. Zlatej! V úterý jsem neměla práci, tak jsme večer zašli na stěnu společně s Tobiasem. Ale oni už se tak nějak znají všichni - víceméně. Je to místo hospody. Prostě společenská místnost. Vylezla jsem nové těžké cesty 5.10b. Svítila jsem jako sluníčko. Povečeřeli jsme u Tobiase, ale jenom ve dvou. Ian ráno vstával brzy a jel do Calgary... Měli jsme hovězí naložené v octě. Doporučuji! Někde vygooglete, kdo neznáte, je to delikatesa. Zkoukli jsme super stupidní film, dostala jsem svůj pokoj s oooobr postelí, v takové si představuju, že spí Anglická královna. Zase jeden z těch povedených dnů za mnou.
Ve středu jsem se zastavila v Goldenském klubu žen a světe pozor, po 4 týdnech marnosti a taky trochu maňana stylu mám mobil!!!! Kdybyste chtěli zkusit spojení smskou 1 250 439 7487 - pamatuje se mi dobře - v letech 74 a 87 se narodili dva lidi, které mám ráda a jsou pro mě důležití. Moc pěkné číslo mi pan na lince dal. Děkuji vám pane! Při této události jsem se optala, jak to vypadá s tím dobrovolničením, že mám hodně času. Náhodou hnedle ve čtvrtek se konala akce alá Indická noc (můj interní název - oni to pojmenovali nějak magičtěji ani nevím jak).
V den D jsem poprvé za celou dobu musela vstávat na budík - a je to teda fuj! I když to bylo na půl osmou. Akce začínala v devět hodin. Nešlo se vykopat z postele. Jsem nějak šouplá, protože chodím spát ve tři ráno O:-) většinou někoho potkám kolem jedné na netu... tak krafeme, pak musím mamce poslat ranní pozdrav a tak. Dorazila jsem na místo činu in time. Ale ostatní tam in time nebyli. Jenom Brendy, kterou jsem už potkala na Heloween akci, ale chvíli mi trvalo než jsem ji poznala. Protože posledně měla zelené vlasy - převlékla se za mrkev :-) a tak to začalo. Lampičky, svítidla, obrazy, sárí, palmy, bambulky, svícny, sklo, ubrusy, lampiony, lampionky, ozdoby i ozdobičky... vše dát na správné místo. Více ve fotkách jak to začalo a jak to vypadalo ke konci. Musím "nás" Goldenský ženy pochválit. Bylo to krásný!!! Zprvu jsem si říkala, tak tady to nikdy nebude vypadat nějak super útulně, no uvidíme, co z toho vyleze. Pozvolna se začala tělocvična zaplňovat, pak bylo vše v pohybu - pes je důkazem :-) - no a pak? Pak to byla paráda!


Po našem zásahu

Pozanala jsme fain ženy. Každá druhá tu lyžuje a je hrozně hustá. Umí si opravit auto, umí jezdit na sněhu, přidělat si věci na střechu! Prostě moje krevní skupina. Každá první žena byla mamina od rodiny s pořádným zadkem, jak má mamina mít, aby se jí na klín vešly všechny děti a žádné nebylo smutné. Nejvíc jsem se asi bavila s Monikou (Mo) a s Němkou Ivanou. Ale tak na oko už znám aspoň dalších 15 lidí, což je prima. Už nejsem tu v městečku až takovej cizák. Zdravím lidi na ulici. How are you... blabla normálka prostě! :-D Je to příjemné. Začínám být více zdejší.
Akce, kterou jsme připravovali sedm hodin, jsem se bohužel nemohla zúčastni, protože jsem ten den pracovala. Ale nebyla jsme z toho nějak horzně smutná. Za práci jsem ráda. Sice jsem měla zase nějaké botičky... ale jinak se to už lepší, chodí maličko více lidí a tak mi to zapisování a vítání hostů jde lépe a lépe. Už mám svoje vtípky a otázky, na které se jich ptám a tak. Usměvavá recepční s vlezlými milými dotazy. Není to krása?! Odpovím si sama: "Je!"
Ve čtvrtek jsme zase zašli - tak nějak už tradičně na pivko do Tapu a na hudbu. Poznala jsem Katie, respektive už jsem si byly představeny minulý týden, ale tenthle jsme se spolu bavily. Budeme spolu chodit běhat. Sporťanda a máme víceméně vystudováno to samé. Jen ona v Austrálii. Tobiasovi jsem slíbila, že ho naučím tančit. To jsou závazky tohle :-P Pak jsem poznala další lidi od Iana - Taylora, Jameeho (Japonec - myslím). Už se to tu plní!
V pátek ráno se mi nevstávalo lehce, ale bylo potřeba uklidit, co jsme včera postavili! S hodinovým skluzem jsem dorazila na místo činu, kde bylo kafe a mufiny. Do dvanácti jsme to vše zpakovali. Víc jsem se dala do řeči s Mo, která je průvodce, či by ráda byla, na skitouring - dělá to hodně. Takže mám bandičku, se kterou mohu kdykoli vyrazit. Zvládla jsme se vyfotit s hromadou nafukovacích balónů, což jsem si přála od mala a nidky jsem tolik balónů nedržela, tak konečně jsem dostala šanci :-)

Ještě jsem vyfasovala zbytky - zeleninu, kreksy asi 4 bedny, sušenky asi 5 beden, kolu a 2 piva. Ian říkal, že bych pro náš byt měla chodit dobrovolničit častěji. Držka! Úlovek akce - přitáhla jsem domů velikou krabici, takže máme další stůl - tentokrát v kuchyni. Ale to už byla práce! Musela jsem udělat dvě vrstvy na vršek, aby se to neprohýbalo a potom jsme to tejpla tou jejich kouzelnou páskou, kterou spravujou naprosto včechno - kalsika Tesa. Ian byl nadšen, tak hned koupil v trifstoru ubrus. Byl namotivován se tam jít podívat, protože jsem si ve st přinesla oteplováky značky Nike za 3 dolary - ještě k tomu kabelku, mikinu, dvě trička. Spokojenost. Ian taky pořídil několik věci. Je vždycky nadšnej jak malej, to se mi líbí, bo jsem na tom podobně. Protože je na mě Ian moc hodnej, tak jsem mu slíbila knedlíky a noky. Dneska jsme vařili noky. Konkrétně já noky a on dělal omáčku. Ty umí moc dobře. Pěkně jsme spolu v kuchyni kmitali a odměnou nám byl výbornej oběd. Chrochtal si. Tak mu je asi ještě uvařím někdy, protože si to zaslouží. Furt pro mě něco hezkého dělá. Debatovali jsme při obědě o poště, protože jsem ostuda a nezvládla jsme dojít na poštu už 2 týdny a poslat dopis. Tak se mi smál a ptal se: "O čem píšeš?" Tak bezelstně mumlám: "No tak, o Kanadě, o Goldenu, o práci, ale taky vlastně dost o tobě bo jsi prozatím ta nejzajímavější živá věc v mém okolí. Stějně tak i na mým blogu, se o tobě ví, žes chytil rybu, že vaříš atd. ..." Se uchychtnul se slovy: "To beru jako jistý druh lichotky"... Miluju naše konverzace :-D
Pátek večer práce. Sobota studium angličtiny. Lezení, ale moc to nešlo. Kluci byli na lyžích v sobotu. A ještě jsme dostali s Ianem dárek. Tobias nám dal dvě hodiny svého života a vyrobil nám stůl. Je úžasnej - stůl i Tobias. Kluk je truhlář... Ale fakt překvápko jako hrom!!! A co bylo v neděli? V neděli se konal Terezzčin první backcountry trip a vlastně první lyže vůbec a první pořádnej prašan v mým životě a první jízda s plácačkama....!!! Hodím vám to do dalšího příspěvku, ať tenhle není až strašidelně dlouhý. Taky to možná napíšu až zítra :-) abyste měli, co číst i v úterý :-P Brou. Mám tady půlnoc. Btw. pro rýpaly: Ten čas co se tu píše na dalším řádku pěkně kecá - o hodinu.

Tak jak to bylo ?!

Týden utekl jako voda. Pro mě byl velmi povedený, protože jsem pracovala od pondělí do soboty. Nakonec si to všechno sedlo a mám už vyděláno na nájem plus 100 dolarů na jídlo. Jsem nadšena! Maličko jsem začínala propadat panice... Co tu dělám? Že jsme se zbláznila... atd. Z toho plyne můj úkol na tento rok - "Přestat panikařit, když se něco začne sypat a být trpělivá a nechtít vše vyřešit do 5 minut max do 2 hodin - jinými slovy TRPĚLIVOST" Samo vím, že růže přináší, a proto se ze mě stane pěstitelka růží!!! :-D Plus si vždy musím připomenout, že cíl pro tuto zimu je: Mýt záchody a LYŽOVAT, jako nikdy v životě! Potajmu si to tu maluju - a mohlo by to vyjít tak, že budu 3 - 5 v týdnu na lyžích - jep!

Dny se tak pozvolna couraly až do čtvrtka, kdy jsem po práci zašla za Tobiasem do hospody Tap. Hrála živá hudba. Dostala jsem drink. Pokecali jsme, pak dorazil Ian v teplákách, tak jsem ho musela maličko proprudit. Koulel očima, že jako co, no. Najednou mi říká jeden chlapík s divným přízvukem: "Ahoj, jak se máš?" "Hmm šikovnej cizinec, co se naučil jednu větu..." Pomyslela jsme si. A on pak: "Odkud jsi? Jsem z Ostravy, pičo!" (ruku na srdce pičo neřek, ale bylo by super kdyby jo :-D) Tak jsme se dali do řeči. Žije tu už 5 let a před tím žil 5 let v Anglii... Byl nadšen z potkání Čecha po 2 letech, tak nám kupoval s Ianem drinky celý večer, až se vypařil - vlastně s náma ani moc nemluvil. Jen nám koupil piva a zmizel a pak zase koupil piva a zmizel. Myslím, že lovil nějakou roštěnku pro rozveselení, nevím jesli byl jeho lov úspěšný. Pokecali jsme si s Ianem a kolem 4 ranní šli dom.
Ráno lehkej kocour seděl za krkem. Což mi připomnělo, že máme takovou svou kočku. Je to taková ta kočka, co si všichni myslí, že je jejich. Obíhá naše dva dvoupatrové paneláčky. Pojmenovali jsme ji nakonec Tobi, i když je to asi ona. Ve hře byla jména: Caty, Blacky, Shitty face - spíš takovej blbej vtípek. Nicméně mohli bychom jí tak říkat, kdybychom chtěli. Ale my nechceme. Dali jsme jí mléko a pobíhá nám po bytě. Je to prima. Jen by potřebovala vykartáčovat, aby byla heboučká.

Páteční večer se taky povedl, udělali jsme si tousty k večeři a pak se zasekli v kuchyni až do 6 do rána, náramná prča zase. Zkoušeli jsme hrát karty - vrcholem včeho byla hra Záchod. Ian má nějaké povoskované karty a přísahám Bohu - prostě nepostavíte záchod!!! Nejde to! Takže jsme se asi půl hodiny marně snažili. Tlemila jsem se u toho jak blázen, protože tohle se mi nikdy nestalo a to mám hodně nahlídáno a ráda hraju takovýhle chujoviny. Nezvládli jsme si zahrát, tu nejtriviálnější karetní hru. Karty byli prostě divný. Po vyčerpání se v kartách, můj mozek vypnul a nechtěl povídat v aj, což už znám jak z Anglie tak se Španělska. Chopili jsme se pastelek a zahráli si kreslící hru. Nakresli něco, přehni papír tak, aby kus linek zůstal pro toho druhého, a pošli druhému. Takhle furt dokola, až vám dojde papír. Z výsledku jsem nadšena. Nalepili jsme si to na ledničku. Když to Ian lepil, tak jsme se smáli tomu, že to tu vypadá jako kdyby tu rozhodně bydlely děti - z čehož vyplynuto, že už stačí sehnat jenom sedačku a jsme perfektní domácnost. Sedačku jsme sehnali. Vystřihli jsme si jí z papíru a nalepili na zeď. Jak se vám pozdává? My jsme se shodli, že je prima, že se o ní nepřerazíme.

Takže máme všechno krom stolu. Dvě židle, obrázky na lednici, kočku, sedačku, navařeno (kluk ušatá vaří výborně - bylo Chili con carne plus upekl banánový koláč) a kytky (jsem přinesla z práce roští - nemohu bydlet bez lodych a Ian přinesl Aloe rostoucí z hlíny v kelímku od piva, co má od někdy). Prostě povedenej večír, běhěm kterého jsme doladili naše bydlení. Ian se ještě v nadšení z výtvarničení chopil nůžek a vystřihal pánvičku, hrnec a draka (toho ale střihal věky). Říkal, že nekreslil a nevystřihoval asi od 8 let, nebo tak něco :-) Chi! Chci! Taky jsem byla překvapená, že týpek jako on se mnou dělá takovýhle hovadiny.

V sobotu večer jsme zašli na pivko s Tobiasem a upekli výlet na neděli. Po poledni vyrážíme na procházku kolem řeky Kicking Horse. Ian chce rybařit. Já si to ráda zkusím po letech a Tobias je duše otevřená, toho baví vše. Bylo frešno, ale krásno. Prostě je to tu obrovský. Ten pocit nejde popsat. Člověk je fakt jenom jako mraveneček. Ian nahazoval udičku, když potkal příhodné místo. Házeli jsme žabky. Mají tu hrozně placáčků - devítížabky tu jdou sami. Učila jsem kluky hodit sekyru a z toho vzešla snaha přehodit řeku - nepovedlo se. Nejblíž tomu byl Ian, kterému chybělo tak 10m nám asi 15 - 20 :-D Procházku jsme otočili někde - moc není podstatné kde. Cestou zpátky Ian jen tak ledabyle nahodil. AAAA? Na konci se mrskala parádní ryba. Klukovi zářila očka, jak když vyhrál mistrovství. My jsme poskakovali okolo a říkali: "Wooow! Awesome!" Pak milou rybu usmrtili. Což byl boj. Nechtěla umřít. Vcelku se u toho Ian zapotil. Za zátylek dostala třikrát. Paní ryba byla hrozně kluzká nechtěla se nechat chytit, tak se jí snažil na hlavu hodit kládu, ale minul či ryba uhla. To není podstatné. Stále žila. No a pak vzal rybu a mlátil s ní o kládu. Asi až na popátý ryba umřela a byla umřelá zabalená v igelitce, kterou nesl hrdý rybář směr auto. Ještě jsme chvíli chytali. Je to meditace. Nahodíš. Namotáváš - vrrrr. Nahodíš... U auta jsme se marně snažili odupat bahno z bot. Ještě, že si Tobias auto neuklidil.
Po odpoledním lezení nám šéfkuchař spolubydla udělal rybu a opečené brambory. Ježíš to bylo výborné!!! Mám moc šikovného spolubydlu. I umyl nádobí se slovy: "... ty to umyješ až tu nechám jednou bordel!" Tak nevím jestli se nemám začít bát :-D Jo a prý příště vařím já. Budu muset taky něco předvéct. Kluk se zatím činí.

Už je zase pondělí!!! Které mi zpříjemníla zpráva, že je na světě Theodor Němeček. Vítej Theodore. Tatík dle mých propočtů teď maká na tom, abys byl zdráv. Jsem si jistá, že to nešetři :-)

Neděle ve fotkách :-)

Nemám buňky psát - napravím to výhledově :-) nicméně jsem se zasekla na photoshopu (má to tolika funkcí a tak vůbec - dvě hodiny v tahu jako nic) - tak maličko jinak fotky z nedělního rybaření :-P Nebojte se ale, že by mě photoshop pohltil zcela ...
Ian slíbil večři - nemyslela jsem, že svůj slib naplní tak rychle...
Ještě jeden obrázek z pátečního mejdánku, co jsme si s Ianeme udělali :-) Hrajeme karty a kreslíme. Je to prima.

Začněte pracovní týden s úsměvem. Ať se daří! Jdu chrápat a zítra v práci vám povím, jak to teda o tom víkendu bylo :-*

Cesta

Jaro, léto, podzim a zima střídá se pro toho, kdo to tak vnímá... Dnes jen obrázkově cestou na lezení a cestou do práce :-)
Jeřabiny! A za nima hory - to je paráda - ale nepovedlo se mi to vtlačit do fotky - tak máte jeřebiny se mnou, abyste věřili, že tu fakt jsem a hory bez jeřabin. Snad se vám to bude líbit i tak!

Takhle vypadám, když fotím - jsem si omylem přepla na sebe - ale myslím, že tu fotku mám ráda. Tímto tedy papa

Všechno se furt mění

O víkendu byl skiswap - a jupí! Mám lyže, super teplý rukavice, tričko a brýle. Ještě mi Maruška chytla K2 čepici na večerní projekci lyžařského filmu z Aljašky. Sobota byla produktivní. Taky jsme stihli produktivně vypít lahev whisky, co jsme si s Ianem koupili, jakože na oslavu našeho bydlení. Pozvali jsme k nám do beznábytkového prostoru Jao, Marušáka a Tobiase. Kluci řešili lyže a nám jeli huby v češtině ve vedlejší místnosti. Návštěva nás opustila kolem půl druhé, ale my jsme po whisce museli všechno vyřešit, takže jsme odpadli tak ve 4h. Zase zásek na politice. Všechno jsme to rozebrali a rozhodně jsem si jistá, že bychom ten večer mohli kralovat světu :-)
První kanadská kocovinka, ale taková lehká. Nemohla jsem dospat, takže jsem od 10h byla bdělá. Nešlo uklízet, protože bych vzbudila Iana (zdi jsou tu fakt papírové), i když on byl v dost hluboké hybernaci si myslím. Nebudeme si lhát, ale prostě myška nejsem kór při mytí nádobí. Spíš takové slůňátko. Z dopolední nudy mě zachránil Tobias, protože jsme se rozholi jet hikovat. Výlet! Výlet! Bylo -4, ale sluníčko svítilo. Jeli jsme na Wapta falls. Nebyli jsme si jistí kam jedeme, já mapu opravdu jen zkoukla a Tobias jí zkouknul více, ale s sebou jí nevzal. Nicméně jsme se neztratili nijak zvlášť. Naopak díky malé zajížďce jsme našli krásnou dřevěnou Beaverfoot lódži (hodila jsem odkaz do odkazů - jen pro představu zkoukněte), kde nám cestu radil Němec, co pochází 10km od Tobiase. Svět je stejně dokonalý. Máme se stavit na kafe po výletě. Tak to je jasné ano. Ani ne půlhodinová procházka k takovéhlemu výhledu:

Posvačili jsme a šli zpět. Nechtělo se nám, ale zima nás vyhnala. Ten rachot vody bych vydržela poslouchat hodiny a hodiny. Vzpomněla jsme si, Eliško, na náš výlet Špáňo-Portugalsko, kdy jsme u vodopádů spali furt.
Parkli jsme před lódží. Krásná dřevěná stavba. Již cedule mluví za vše - vítejte uprostřed ničeho. A je to tak a to nic je náherné. V ohradě se loudali koně. Jeden klučina sekal dřevo za chatou. Buch! Buch! Měli jsme štěstí a přivítal nás rovnou majitel. Vyzubený chlapík. Myslel si, že jsme hosti, co mají přijet v pondělí. Tak byl trochu překvapený. Otázka, jestli jsme tu na líbánkách, nás hodně pobavila :-) když se vše vyjasnilo, tak se ptal a jak dlouho se znáte. My, že už dva mejdany, tak se smál, až se za břicho popadal, že prej líbánky. Proveld nás dřevěnou chatou, která voněla smůlou. Uvařil čerstvé kafe, nabídl domácí chleba, pustil nám hudbu a pak se omluvil, že musí jít pomoct ženě s dětma, tak ať si to tu užijeme. Seděli jsme v tichosti, zubili se a cpali se chlebem s máslem a marmoškou. Čekali jsme na ty Němce. Kteří teda dorazili, až když jsme odcházeli. Ale asi neuměli moc anglicky, moc si povídat nechtěli. Byli takoví nějací vyjukaní. Tak jsme poděkovali, popřáli jim pěkný výlet a jeli na lezeckou stěnu do Goldenu. Ian se nám vzbudil. Ten měl dobrýho kocoura, taky tu lahev vypil skoro sám :-D Polezli jsme 3 hodinky. No, a co teď?
To je přece jasný - večeře!!! Jeli jsme k Tobiasovi uvařit. Má nábytek i kuchyň. Žije v krásným baráku cca 15 min autem od Goldenu. Nádherný to tam je. Ve sklepě sklad lyží, golfových holí a dalšího sportovního náčiní, plus místnost s klavírem a s hrací skříní na kliku. V přízemí je nádherná kuchyně - obrovská!, prádelna, koupelna a obývák. Nahoře v prvním patře 4 ložníce a dvě koupelny. Pronajímatel, který tam také bydlí, je většinu času v tahu. Venku na zahradě výřivka. V plánu je rozhodně nějaký výřivkový mejdánek spolu s ohněm na zahradě. Přes plot si můžete povídat s kojoty a krávami. Být na vesncici má něco do sebe. Večeře byla královská - samá zelenina a špagety. Jako zákusek kokosový likér. Kolem půlnoci jsme se rozloučili. Já dávám víkendu devět bodů z deseti :-)
Tady jsou fešáci (vlevo Ian, vpravo Tobias) :-) při zahájení naší královské večeře
Práce se furt mění. Můj šéf je maličko magor. Nejdřív slíbil plný úvazek, pak 4 dny v týdnu, pak, že práci nemá, pak jednou týdně a v neděli mi psal - potřebuji tě od pondělí do soboty od 5 - 11p.m. Jako pracovat půjdu, ale z tohodle mi jebe. Taky mi z nervů vyskočily opary. Nepřijdu si ve stresu, ale myšlenky budu mít za co jíst, nebo jako nebudu vůbec jíst, asi přeci jen tu hlavu zatěžují. Chtělo by to něco stabilního. Aspoň maličko. Sháním ještě nějakou práci, kdyby mi dali více peněz a jistotu, tak na něho asi hodím bobka, i když už jsem mu přislíbila práci na zimu. Protože tohle mi nedělá dobře :-)

Ajajaj

Aby to nevypadalo, že si tu žiju v nebi bez starostí - tak pár super novinek!
1) Je tu málo lidí - takže není práce - jen jednou týdně na 6h. Jiná nelze na listopad sehnat... Budu žrát rýži, zelí, mrkev a vločky až do ledna, bo poslední prachy (kterých je teda taky maličko) utratím za lyže na zítřejším bazárku. Příležitost něco dobrého a levného pořídit nebude do příštího ročníku téhle akce... První pořádná výplata - jestli bude - tak bude v lednu za prosinec. Prosinec bude zkouška odolnosti! Ještě, že jsme přibrala před odjezdem - děkuji ti diplomko a děkuji vám státnice - mohu "nejíst" a lyžovat :-D)
2) Ve st jsem ubytovala 4 lidi z toho 3 karty vyplnila blbě - nevím, na co myslím, a do toho jeden dement ten pokoj zdemoloval - takže škoda za 300 dolarů plus můj plat, bo jsem práci udělala blbě. Pokoj stál 79. Takže vyložene super kšeft... Mám psát číslo kreditky, ale tak nějak prý to je ok, říkala Maru - napsala jsem číslo auta (což se má - nemá-li kreditku), ale to bylo málo ... prostě sem to podělala :-/ Fetky hloupý, ale nevypadal...
3) Jsem nachcípaná.
Ale zatím jsem dost rozladěná z té práce a z mé leploidnosti. Na tohle u sebe nejsem zvyklá! Chybama se člověk učí. Ptala jsem se, co jsem dlužná, tak naštěstí nic... Pavi je hodně fain šéf!
Takže takhle se to tu má v posledních dnech. Ale tak maličko i toho co mě těší, bo starostí má každý až nad hlavu a o tom není třeba číst :-) to bylo jen abyste nepropadali panice, že je to tu ráj bez starostí a že za oceánem je jenom blaze :-)! Všude je to stejný nebo aspoň podobný. Ale já jsem optimista, proto mé vyprávění je většinou spíš o tom, co je hezké a co se daří :-P Zpět k tématu. Spolubydla je super - už umím jednu kanadskou karetní hru, co mě naučil, moc dobře vaří a tak pěkně vedeme naší domácnost. Včera jsme karbanili a řešili lyže a filmy a Kanadu až do jedný do rána ... Chodíme docela lézt a v gym je možnost potkat nové lidi. Všichni se umívají a mají příjemnou vyzubenou energii včetně vedoucího, který se také, jak můj spolubydla, jmenuje Ian. Nahoře na horách už je 65cm sněhu! Yep!

Stále je co dělat

V neděli jsme měli s Ianem den nakupování a dozařizování. Postel stále nemá kluk ušatá, tak ještě bydlí přes noc v druhém útočišti nahoře na kopci s postelí. Máme ještě dosti zařizování před sebou. Šli jsme se mrknout do místního sekáče za kostelem(mají tam všechno, co zrovna kdo odloží), i když v sobotu je zavřený, aby Ian věděl, kde to je. No a za pomoc s nakládáním věcí pro Afriku do auta, jsme si mohli nakoupit i mimo otvíračku. A ještě nám to pak paní dala grátis za výpomoc. To byl super kšeft!!! Stále nám chybí závěs do koupelny, který je fakt nutný, protože vytírání toho rybníka denodenně je vopich. Vybrala jsem krásný černý s barevnýma motýlkama, ale přes Iana to neprošlo, škoda, že nezůstal u kasy :-) bych ho pořídila. Takhle máme nudný bílý s nějakým květinovým motivem, ale i tak dobrý. Celkově nakupování se mnou je asi zábava. Spoustu slovíček neumím - takže je to nikdy nekončící hra Uhodni, co Téra myslí. Ale chválím Iana, je dobrý luštitel. Krom toho naše dohady přes celý obchod jsou vtipný koště? miska? ještě jdu kouknout na rybářský potřeby! jo já na skleničky... :-D - pak není divu, že s náma všichni mluví jak s párečkem a ještě, když to kluk cvakne... (samo mu to dám zpět, ale to oni už nevědí). Stejně škoda, že jsem nedávala ve škole pozor, když se probíralo nádobí - přišlo mi to vždycinky zbytečný... no a není, vážení! Učte se i zdánvlivě hloupá slovíčka jako kýbl, vařečka, odkapávač atd.
Večer jsme šli na stěnu či spíše místní stěnku. Maličká, ale pěkná. Přivítal nás sympatický chlapík. Zaplatili jsme měsíční členství, ptože jsem interně přejmenovala November na Climbvember a budeme chodit lézt. Pak jsme museli projít testem, že umíme jistit. Pán se nejprve smál, že osma je cool a oldschool :-) ale pak mě pochválil velice za jištění i vázání uzlíku, ještě aby ne po těch dvou sezónách v lanáči ... Ian s kyblíkem maličko bojoval, tak dostal grigri pro mou bezpečnost a klid :-) tak a můžeme lézt, už nám nic nebrání. Jupí! Ale mají tu všude lana už natažený, take se vůbec nedá lézt na prvním v kombinacic s grigrim - je to totálně blbuvzdorné a dostupné široké veřejnosti. Škoda, že tu nemá pro mě práci, jsem se ho ptala - tak se zastyděl a říkal, jé tys mi posílala ten mail. Promiň chtěl jsem odpovědět, ale furt jsem to odkládal... a no, bohužel práci nemám. Nevadí, už se těším, jak budu či budeme viset na stěně apoň 3x v týdnu, když tu nemohu pracovat.
V pondělí mi odpověděl chlapík z Nordic klubu - běžkařský, že když zaplatím členství 90 dolarů, že mohu jezdit celou zimu jak o závod. Příjemně mě překvapil ně dotaz: "Není tvé jméno české?" Koukám na odesílatele a on mi píše Dan Veseláč - prý se tu narodil, říkala Maruška, a vzal si Češku. Jsme všude možně vážení. Taky se mě na to někdo ptal - proč Češi, Novozélanďani a ještě jedna národnost - přoč tolik cestujeme do světa. Neměla jsem žádné rozumné vysvětlení, tak jsem mu řekla, že to je prostě dobrý!
V pondělí jsem pospávala doma a pak dala kafíčko s Marušákem, odvezla si mě nahoru na kopec, protože dělá tajný dárek. Takže jsem jí měla pomoci. Moc jsme jí nemohla býti nápomocna při této kreativní činnosti. Alespoň jsem jí uklidila nádobí a vyprala si. Když přišel Joe domů, tak mě hrozně pobavil, protože začal říkat Marušce taky Marušáku jako já, jen to s tím jeho přízvukem je neskutečně roztomilý. Zní to spíš jako Mar(jako horký brambor ER)u'ŠŠááku.
Večerní program byl vyrábění stolečků. Nebaví mě mít ty věci furt na zemi. Nakonec mám tři. Jedno je noční stolek, jedno knihovna a jedno stolek pod počítač.
Takže jsem se nenudila a jsem moc ráda, že mám izolepu, nůžky, fix a ty barevný papíry, co jsem našly s Marušákem v dumpu společně s nádobím!!!

Dneska sněží! Jupí! Jupí! Ale na procházky to moc není, už už jsem vyrážela ve dvě jakože do práce a Ien se mě ptá: "Kam jdeš?" Říkám: "Do práce." On: "V tomhle shitty weather?! A pěšky? Já: "JJ" On: "Tě tam hodím, stejně jedu do města..." Příjemné nemuset jít 40 min chumelenicí - děkovala jsem velice a zubila se od ucha k uchu.

Koncert, hokej a spolubydla doma :-)

Dozařídíla jsem hafec věcí - zaplatila nájem, vyzvedla klíčky pro Iana, který mi asi přijede v pátek, zařídila banku, byla v kanclu pro nezaměstnané, vytiskla životopisy, poslala asi 5 žádostí o práci, poprosila Paviho (můj šéf v motelu) o zařízení práce v Mekáči (což by bylo fain ale i za trest najednou - myslela jsem, že toho bohdá nebude, abych pracovala v Meku, ale prachy bych brala...). Pak jsme Ianovi udělala narozeninové a uvítací želé s ovocem. Kluk ušatá oslavil ve čt 24, tak je třeba to zlehka oslavit a pohostit ho "doma", i když se ještě moc neznáme :-)
Večer přijela kultura a bylo to super. Hrála nám tu v místním klubíku a baru Rockwater - kapela Hey Ocean! www.loveheyocean.com. Nevím pro jak veliké publikum hrajou normálně, ale pochopila jsem, že pro poměrně početné. Tak tady nás na tom bylo tak 30, plus mínus a byla to veliká paráda. Můj oblíbenej song je Island... Stihla jsem je naposlouchat v práci, když mi to Marušák někdy ve 4 hodiny volala. Fakt hrozně příjemná kapela... a měli docela fain předkapelu - takové rozkošné klučíky z Anglie. Byli hrozně vtipný v těch uplejch gatích. Takoví jak z filmu. Koncert začal o půlnoci. Takže jsem klidně mohla být v práci do desíti. Pro změnu do motelu nikdo nepřišel, ale nestěžuju si! Večer v pubu jsem se potkala s Marušákem, Joem a Sabinou (němka - viděla jsem ji již na halloween party). Poznala jsme jednoho dalšího týpka A.J. (Ejdžej - nevím jak to psát... zjistím časem), co hraje s Joem v hokejovém klubu jejich zdejší Medvědí nebo Pivní ligu - těžko říct dle výslovnosti :-D ale asi spíš Medvědí. Po koncertě jsme se Sabinou pokecali s kapelkou. Ti dva to šli zalomit ke mně do bytu a my jeli do hotelu na ruma. Docela vtipnej byl kubánskej zvukař kapely. Jsem mu pochválila zvuk, který byl fakt dobrej! Pak mě učil Salsu - jo a má to štýlo v kubánském podání. Pak jsem pokecala s managerem kapely, sympoš, a vzorně v pět ráno vypadla z hotelového pokoje, kde chrápal bubeník předkapely a kde se tančila Salsa, Sabina vytrsávala o sto šest. Manager kapelky se mi omlouval, že měl nějaký pivka, že jinak by mě hodil autem dom, ale tak jsem se prošla cca 30min.
Vstávali jsme kolem poledne, kdy dorazil i Ian. Měl radost z nádobí ze smeťáků a z nožů. I výzdoba se mu líbila a želé zmizlo rychlostí blesku. Tak doufám, že nám to spolubydlení půjde. Pokecali jsme a zítra jdeme sehnat nábytek, špunty k vaně a umyvadlu, odkapávač na nádobí, mop ... A nutně potřebujeme víc než jeden hrnec a jednu pánvičku. Ještě maličko "rodinného" zařizování nás čeká :-D je to vtipné jsem nikdy nebydlela s cizím člověkem v jednom bytě. Ale on je fakt v klidu...
Večer v sobotu jsme se byli mrknout na hokeji na Joa. Celý jejich tým teda měl kocovinu, tak to byl takový líný hokej. Plus se dva kucí ještě včera poprali po koncertě - jeden nasranej s monoklem ... no a druhý, A.J. to byl zrovna, trošku nesvůj... náročný týmový výkon. A.J. zmydlil toho druhého, vcelku překvápko, není prý moc výbušný, ale říkal "on mě praštil první" - no alkohol. Nicméně jsem si na zápase připadala jak v Gilmorkách :-D s kafem v ruce na lavičce poloprázdné haly místního vesnického týmu fandící klukovi své kamarádky - paráda!!! Courli jsme se s Ianem domu a vymysleli, že zítra jdeme na stěnu, hned jak zařídíme nábytek a ostatní. Tak se těším. Dny šlapou jak po másle. Už se tu všichni těší na sníh.
Mrkněte na odkaz o Kanadském trailu a o týpkovi, který to tu jako první celý přejde. Zajímavý člověk. Jeden půlrok v roce jde trek a v zimě maká na horách jako lesník. Jsou to ty dva nové odkazy v odkazech. Howg! - domluvila jsem :-* pro dnešek

Změna desigenu

No, dle množství práce tady si možná budu častěji hrát :-P Přijde mi to takhle lepší - že to je širší... a tak - pozadí se dá měnit - takže očekávám za chvíli nějaké sněžné. Jen nadpis nejde dát do středu - to zlobí. Markét podobnost čistě náhodná O:-) to širší se líp čte..

Obrázková dokumentace již vyřčeného :-)

Dnes to bude krátké. Opět dřu v práci - již jsem tu 2h a nepřišel ani jeden zákazník - jen škoda, že se tu asi moc nerozmluvím, ale myslím, že přes zimu po lyžováni tu budu spokojená :-) První obrázek je vzkaz od Joa, co nám nechal v pondělí, když jsme měli volný den s Marušákem... jo přemýšlela jsem, že to okno umyju v neděli, ale to bychom neměli takové pěkné psaní

V úterý jsem šla do práce, tak jsem vám vycvakla městečko - je to teda bleší cirkus
Down town - zdejší centrum

směr moje bydlení přes řeku

Tak a tady to končí plavečákem a školami úplně vlevo

No a takhle to je v bytě:
První noc

A po mém zásahu, co jsem musela všechno vydrbat - bylo to takové ušmudlané. Tak přeci nebudu začínat bydlení v ušmudlaném :-) No a pak jsem přidala nějaké obrázky. Mi ta bílá kuchyň připadala taková smutná...

V detailu to vypadá takhle:

A takhle zatím vypadá pokojíček, kde za vše praktické vděčím Joeovi a Marušákovi a za výzdobu Hrošicím, Teroušovi, Honzovi a svým ručičkám.

To je vše dnes - nic zvláštního se tu neděje. Takové poklidné nic před nadcházející sezónou. V pátek mi asi přijede spolubydla Ian. Jo a btw. pořídit si v kanadě telefonní číslo je vážně nadlidský úkol!!! Stále ho nemám. Už mám simku, ale nemohu ji zaktivovat, protože to se musí přes internet a zaplatit kartou. Sice mám jejich kreditku i naší, ale to jejich je debetka a tou nejde platit na netu no a evropská je mi k ničemu, protože telefonní společnosti neakceptují jiné nežli kanadské ... takže zase nic. Se už picnu. Vcelku by se mi foun hodil. Nenadělám nic. Tak mám stále zaplé své české číslo.

Cha cha! Teď jsem si vzpomněla, že jsem dnes cestou do práce poprvé porušila zákon a domlouval mi velmi pohledný policajt. Pokutu mi nedal, ale už vím, že železniční koridor se nepřechází - je za to 100dolarů. Měli jsme pěknou dlouhou rozpravu - že se to nesmí, abych neumřela na přejetí vlakem a tak. Hodnej chlapík. Tak zkratkou už chodit nebudu.