Tak posbíráno kolem okolo

Tak takhle se Arthur z Německa vyblbnul s cedulkou, kterou jsme museli nechávat v každém pokoji, který jsme uklidili. Hrozně se mi to líbí. Arthur je vtipálek a je neskutečně kreativní!

Jednoho večera jsme zašli do zdejší Wolf něco restaurace, kde mají výborné burgry. Celá Bellstar uklízecí jednotka se zašla najíst. Dala jsem si BizonBurger. Bizon je moc mňam - takže pokud budete mít někdy příležitost - jděte do toho! Cha cha to vypadá, že jsme posedlá dáváním fotek jídla - ale to tak prostě vyšlo. Stane se.

Jak jsme trpěli v práci při dnech jako byl tenhle - hrozně, hrozně moc. Tak moc jsme chtěli jít lyžovat, ale mohli jsme jen koukat z okna a i to teda bylo prima.

Hrajeme po večerech Giant Jangel - je to prima, jen to dělá randál. Kdo to shodí musí se napít. Lehké na výrobu. Pokud se nudíte či chcete zabavit děti - výroba je levou zadní. Přes den mohou hrát děti a po večerech dospěláci s pivem :-D

Dostala jsem dárek k narozeninám, který mám v květnu. Přeskáče od Iana se slovy, kdy že to mám ty narozky? A že to stejně zapomene, takže nemůžu být smutná, až se tak stane, protože tohle je k narozkám. S botama to bylo brutální trápení. Bolestí jsem slzela, pak jsem dozjistila, že to jsou klučičí přeskáče, protože Ian říkal, že holčičí a já to nezkoukla. Dostala jsem do bot podložky pod paty a od té doby je v nich dobře! Pokud někdy nějaké slečně, ženě či dámě nebudou sedět pánské přeskáče - jen nadzvednout patu!!! A může zase lyžovat. Už se boty vyšláply a netrpím. Musím uznat, že lyže jsou mnohem více pod kontrolou! Netušila jsem, že to je takový rozdíl. Je je je !!! Můžu do toho šlapat maličko více! Jezdit agresivněji a věřit nohám, že mi nekloktají v botech.

Terouš ta to ocení - vlastně už to ví - ale nešlo to nehodit. Dostala jsme tulipány! Krásný červený žíhaný. Měla jsem z nich hroznou radost. Pak nám opadali, tak jsme dali lístky do skleničky a na zeleň ještě týden koukali.

V Corks jsme dostali nabídku koupit si brýle za 5$, tak do toho jsem šla. Brýle jsou vcelku solidní. A jsme v nich úžasní! :-D Kanada stajl!

Ian a Taylor se zůčastnili zdejší Mountain Battle, což je takový lyžařský orienťák. Byla jsme maličko smutná, že jsem se to nedozvěděla včas a nestihla si sehnat parťačku. Cílem je posbírat několik kontrol, sjet 3 předepsané sjezdovky a použít jeden vlek. Je potřeba sem tam něco vyšlápnout, aby se ušetřil čas. Kluci se dost těšili, protože loni byl Taylor na druhém místě. Ambice byly veliké. Výhra byli peníze a postu do druhého kola někam do Ameriky, což by byla paráda, kdyby se stalo. Ale nestalo. Letos postavili trať těžkou. Limit byl 3 hodiny a v čase to stihli jen dva týmy skipatrolls (co makaj na kopci, šli mimo kategorii - znají na kopci každej strom a muldu) a jeden regulérní tým. Zbytek měl smůlu. Kluci dokončili asi s 20 min zpožděním. Pěkně vyřízení, nejdřív nasr... pak spokojení, že to dali. Pěkná makačka - vyšlápli si toho hafec. Lanovku použili 2x - vítězové jen 1x. Ian pak řešil asi týden jak to udělali :-) a asi na to přišel. Říkal to každému, tak jsem měla radost, že jsem to slyšela tolikrát - už to umím vyprávět i se všema názvama kopců a zkrate - hihi.
Start a místní borci

Kluci před startem. Taylor (červené bundě zády k fotografce - vyloženě zaujat) a Ian taky prima výraz. Soustředění.

Kde se to dělo?

3 - 2 - 1 - start! Začínalo to během v přeskáčích cca 200m. Hup na lyže a hup na vlek.
Ještě něco málo z lyžování z rezortu. Naše první stopa - juhů! Plus jsme jezdili na T1, kam se musí vyťapkat. Kondička se lepčí. Ale stále jsem těžce na chvostu skupiny, což mě dost posouvá, protože se musím řídit pravidlem:"Uč se či zemři." Tak se učím. Také se řídím Watsonovým pravidlem - "...když s nima budeš lyžovat, chyť se Iana za prdel a jezdi rychle... :-D" Výborná rada funguje. Přešoupu všechno, či vím jak věci objet a nebrzdím skupinu. Stále se usmívám a čím více mám někdy strach, tím více se usmívám.

Rudys Bowl

První výlet s novýma lyžema. Trošku jsme potrénovali práci s pípákama a vyrazili. Cesta hodně příjemná, protože jsme to nemuseli šlapat zespoda, ale vyvezli jsme se nahoru lanovkou a pak sjeli z rezortu pod Rudy. Takže výšlap jsme si zkrátili na 40 minut. Bylo krásné počasí. Prima výlet.
Moje nové lyže v terénu - teda teď už staré! :-P

Tak dáš si to vrcholové pivko?!

Neplave tam moucha?

Ne je to v cajku!

Vrchol Rudys

Dopito - bylo to prima! Můžeme se jet projet nějakým prašanem.


Abyste věděli, že to někdy bolí. Sem tam nějaké to jelítko z lyžování je, že sebou někde říznu, ale nic velkého. Tahle není z výletu, ale z rezortu. Cesta začínala prudkým hopem, tak jsem to chtěla jen jakoby přetraverzovat a pak začít sjíždět kopec. Jela jsem pěkně pomalinku, zastavila a pomaličku se překlopila na záda :-D a sjela asi 100m po zádech libovým prašanem. Byla jsme pěkně zpruzená. Ale byl to vtipnej pád při kterém jsem se nakopla, ale nešlo s tím nic dělat - jen na to koukat.

Rogers Pass

Byli jsme se podívat v Rogers Pass s Jill. Je to zdejší oblast Rockie Mountains, kde se chodí na skialpy - alá backcountry - terén je vcelku těžký. Celá oblast je kontrolována a informačním centru na parkovišti jsou každé ráno čerstvé informace, co je vhodné jezdit a co ne. Plus lavinové riziko. Kdy jsme tam byli my, byla otevřena jen cesta na Grizzly Shoulder - viz malá pamička růžové kolečko, abyste měli přehled - větší jsem nenašla. A pak jsem udělala fotku z průvodce, přesně naší trasy. Zdejší pass je jeden z nejvyšších, kde vede dálnice. Často je kvůli sněhu zavřeno - protože laviny padají přímo na dálnici. Jsou tu tuneli v lavinových pásmech tak, aby nebyla zavalena celá silnice. S úklidem jsou vcelku rychlí. Ale sem tam je zpoždění cca den dva, což je dosti peklo, když člověk potřebuje být na čase směr Revelstoke (západně od Goldenu). Ale lidi jsou tu na to zvyklí. Snih je tu víceméně neustále. Projížděla jsme tudy, když jsem jela do Goldenu 23 října a už tehdy tu byl sníh. Cesta z Goldenu na zdejší parkoviště trvá cca hodinku, ale je to trošku o strach řízení. Silnice je opravdu exponovaná - pukliny, díry - nikdy nevíte, co vás čeká za zatáčkou.

Po nočním výšlapu na Rudys bowl je většina ťapání lehká. Protože hikování zledovatělé sjezdovky s boulema po kolena je asi to nejhorší, co může být. Jsem samo nejpomalejší z naší trojice. Protože oni oba jsou někde na vrcholcích neustále. Jill je v neuvěřitelné formě! V poklidu jsme si vyšláply 2 hodiny od parkoviště možná 3. Přesně si to napamatuju. Po cestě jsme dali sváču.
Pak už jsem nefotila, protože s pípákem nesmí mít člověk zapnutý telefon a nemám foťák. Počasí bylo zamračené, ale bylo krásně. Čerstvý prašan po kolena a možná maličko hlubší. Největší paráda, co jsem kdy lyžovala!!! Hrozně jsme si to užili. Jill i Ian říkali, že tenhle výlet patří mezi top 5, co kdy jeli. Řvala jsem blahem Sem tam si poskočila. Juhůůů!!! Taky je pěkně vidět, jak mraky postupovaly. Což se děje i tu v Kicking Horse, že jsou často dvě vrstvy mraků. Jedním mrakem projedete, pak je jasno a pak zase zamračeno. Je to paráda a takovou oblašnost z Čech neznám.

Johny - Six Days in Kicking Horse

http://www.youtube.com/watch?v=7IxocKnhZEE&sns=em

Corks

Tu jsem vám nafotila tak v průběhu času něco málo z práce, abyste věděli jaká hodobóžo restaurace Corks je. Šéfik je celej náš děda Jocov :-) Super chlap. Furt v kuchyni čmuchám a chci vědět - jak se dělá tohle, a tohle a co je tady a ... bla bla. Tak se mi Harry - šéf, 46 let, svobodny, vcelku k světu - směje a s radostí odpovídá na moje dotazy. Hodně mě učí. Na příští týden mám přislíbeno, že budu vařit objednávky já!
Moje pozice je myč nádobí, pizzař a salátista. Je to fain, ale zkusit si opravdové vaření bude prima. Jinak práce v kuchyni je tak z 50% uklízení. 20% přípravy jídel a tak jenom 30% o vaření. Pokud není čisto a nejsou připraveny fain suroviny je kuchař lidově řečeno v prdeli :-D Uklízím poctivě. Harry mě má rád a já jeho. Říká mi Young Lady - což mě baví, nikdo mi tak velmi dlouho neříkal. Správnej chlap a v kuchyni máme uvolněnou atmosféru. Ještě tu maká skibomb Johny z Nového Zélandu, který je línej jak veš a Chad, který vaří. Johny je neskutečnej týpek. Už sedm let nebyl doma. Procestoval Evropu i Ameriku. Strávil jednu zimu ve Francii ve Val d'Isere... skáče salta, 360 a jiné zhovadělosti ze skal nemalé velikosti... video paráda.

Abych to nezamluvila - tak tu fota mňamek, co vaříme plus jeden pohled do z kuchyně do restaurace:
Valentýn

Tohle byl můj první den - 1/2špenátový salát s črstvýma jahodama, borůvkama, červenou cibulí, houbama plus dresing - ježíš to je taková dobrota plus 1/2 klasic Caesar. A pak ukázka tak z běžného jídla pro zaměstnance. Prostě to tu žeru - doslova a do písmene :-)

Poděkování za pohledy !!!

Takhle vypadá má stěna pohledů. Ian se jen směje a říká něco o tom, že vážně naše ložnice vypadá, jak když máme děti - hlavně proto, že jsme dostala další várku obrázků od Hrošic - Justýnky a Matyldy. Nicméně děkuji děkuji děkuji. Je to super a mám z toho velikou radost.

Únor pyč !! Březen v půli!

No važení - to to letí. Ani nestíhám sledovat. Krom toho, že stále dlužím fotky a příspěvek z toho, jak tu byli Češi na návštěvě... Asi jen ve fotkách to proběhne.

Hodně se změnilo! Na internetu skoro nejsem. Běhám hodně po horách a pracuju. Změnila jsme práci. Tak trochu nedobrovolně, ale teď jsem ráda. Co se stalo? Vyhodili mě :-D nazpět fakt vtipná historka, ale musím uznat, že v tu chvíli jsem se nesmála. Co jsem provedla. Vypila půl piva při čistění špinavé koupelny - druhou půlku měla kolegyně... vedoucí mě viděla - něco řekla - já něco odpověděla - ona se usmála a zmizela. Po 2 hodinách si pro mě přišla, že jdeme do kanceláře. Tak jsem v klidu a říkám jí: "Jsem v maléru?." Usmívám se. Ona:"Že jo." Neusmívala se. Tak jsem vešla do kanclu. Tam mi dali dopis, že jsme vyhozena z práce pro porušení drogové a alkoholové politiky podniku. Tak sem čuměla jak puk. Chvíli se tam dohadovala, že jsme měla pivo k obědu a pak ho dopila. Moc jsem nemohla říct, že druhou půlku měla kolegyně. Řakla jsem jim, že jsem nepochopila pravidla, že nesmím vypít pivo k obědu a že nejsem opilá a že pracuju dobře. Otázala jsem se jestli to nemůžeme vyřešit nějak jinak? Trestem či varováním, že nejsem opilá, že to je nedorozumění. On, že ne. V mé hlavě znělo jen - doprdele skipass, skipass a záloha 400$, kterou mi nevrátí. Odmítl se se mnou bavit, já odmítla opustit jeho kancelář. Požádal mě asi 3x - já stále neodcházela. Pak vypadal fakt zoufale a bylo jasný, že z něj nic nevypadne. Opustila jsem kancelář, bo jsem nechtěla být za úplnáho idiota. Klela sem. Hodila dopisem do rohu. 3x hluboký nádech výdech. Šla jsem zpět, jestli si mohu odkoupit skipass - přislíbil, že se optá. A tím má Bellstar kariéra skončila. Pas jsem si neodkoupila. Včichni kolegové byli překvapení z celé situace. A myslím, že takhle se nevyhazuje. Ale co no, hold se stalo.
Týden před tím, než mě vyhodili jsem začala pracovat 3x v týdnu po večerech v restauraci Corks, která je super. Hrozně pohodvý kolektiv plus výtečný jídlo. Mohu jíst a pít co chci! Takže pivko - se mi tam smějou, že jestli tohle pivo nedopiju, tak mě vyhodí pro nedostatečné doplňování tekutin, jím steaky, mořské jídlo, čerstvé ovoce, čerstvá zelenina ... Jsem spokojena.
Permice je stále problém :-/ ale objevila jsem, že každý, kdo má celosezonní skipass mi může dát jeden den lyžování - což je ideál, bo Evropská posádka v Bellstaru nečeká návštěvu, tak mohu využít jejich dny. Pak jsou tu spešl 30$ kupony... tak nějak přežívám. Po incidentu v kanceláři jsem onemocněla. Tak jsem neměla čas být naštvaná. Takže týden marod...
Obratem jsem sehnala ještě jednu večerní práci s Ianem ve Winstonu. Takže o peníze je postaráno. Kuchtíme dohormady. A nakonec po všech nezdařených nadějích sehnat práci s permicí, jsem vzala ještě housekeeping ve Winstonu. Práce je to pohodová, dostanu vždy najíst a ještě mě to baví. Jsou tam prima lidi a pohodoví vedoucí. Nestresujou nás ani sebe. Nikdo hektici nekontroluje, co se udělalo a co ne. Prostě je to na mně - a když něco nebude - je to moje chyba. Takže si hodně hlídám aby všechno bylo.
Pracovní týden vypadá tak, že pracuji 6 dní v týdnu večer 5 - 7h, plus dva dny v týdnu přes den dohormady 14h. Rozhodně se nenudím a jsem vcelku grogy, protože většinu volných dnů lyžuju. Buď na kopci, či někam vyjedeme na backcountry - byla jsem v Rogers Pass (hodně neskutečný - hlubokáč nad kolena) a v Banffským parku (viděla jsem lavinu naživooo!!! Je to děsivě krásný). V rezortu jsem už jak doma - pěkně si i sama sem tam vyšlápnu na okolní vrcholy, či jdeme na Slack country (vyjedete lanovkou, ale jedete dolů mimo rezort s lavinovým vybavením). Jeli jsme O-Zone - sjezd jménem Girlfrien. Neskutečný, když na to koukám zespoda nechápu, jak jsem to mohla sjet. Pak v rezortu stojí za zmínku B4 vrchol, na který bych nejspíš ani nevyšla z té strany kudy jsme to jeli dolů. Je to paráda a je až mimo moje chápání, co všechno se dá na lyžích sešoupat. A pak jsme se několikrát byla podívat na Rudys - to je taková klasika.
Vylepšila jsem lyžařské vybavení ještě jednou. Tu :-) Black Dimond - Srescent 178 cm letošní model pro backcountry (jsem nadšena, tak kdyby byl taky někdo nadšenej - může mrknout, co mám zač):

Z K2 jsem použila vázání a dala je do prodeje. Nicméně jsme smutná a maličko doufám, že se neprodají a zůstanou mi :-P bo se mi na nich jezdilo suprově. Sedli mi perfektně a zamilovala jsem se do nich. Půjčila jsme si lyže z půjčovny a to bylo peklo, takže vím, že né každé lyže je přijemné jezdit. Dokoupila jsme lavinový set - mám vše a je to "mé" (pípák je Ludi, ale mám ho tu v pronájmu O:-). Už se těším na jaro, kdy budeme hodně chodit na tůry. Taky jsme si koupila prima knihu o horách. Je potřeba se vzdělávat ohledně počasí, lavin a terénu. Toho není nikdy dosti. Naštěstí chodím(e) s Ianem s Pat a Jill, kteří jsou zkušení. Zejména Jill je hodně konzervativní, což se v tomhle oboru velmi cení!
Co se novinek, návštěv a výletů týká - byla jsem v Calgary (3h cesty směr západ) - moc se mi nelíbilo, ale koupila jsme si tam lyže. Plus celá Alberta má výrazně nižší daně - tak je tam levněji. Na týdenní návštěvě byl Ianův brácha Matt - tak byla legrace a hodně lyžování. Zalyžovali jsme v Revelstoke (Ian, Matt a já) - druhé vcelku známé lyžařské středisko (2h cesty směr východ). No a plus jedna novinka, kdo typoval, že s Ianem začneme randit, tak měl pravdu. Takže musím říct, že si tu žiju svojí zimní pohádku. Ohledně budoucnosti - to vyřeší budoucí Terezz, takže se ta současná netrápí. Kluk je prima. Pěkně se nám spolu žije, pracuje a lyžuje. Prostě jsme do toho tak nějak skočili.
Skáču taky - ale zatím nemám žádnou pěkou fotku :-D

Už se taky plánuje léto. Bude to veliké. Na dva měsíce odjet na Vancouver Island za prací a zkouknout prales. Pak přiletí mamina s Luďou - projedeme Kanadu přes Yukon až do Toronta. Navštívíme Ianovu chatu - což bude legrace, bo tam bude asi celá rodina. Pak se uvidí - asi Montreal na měsíc a pak už je čas řešit letenku a dojet si do Goldenu pro věci, protože rozhodně nebudu jezdit s celým zimním vybavením. Tak takhle to nějak je ve zkratce. Zkouknu fotky a hodím vám sem nějaký ten obrázek a ještě něco písnu. Dneska mi zrušili masáž, tak mám celý den volno po týdnu, kdy jsem pracovala 65 hodin - asi už jsem na to stará či co. Prostě to bolí :-D

Myslím na vás

Zdar čtenáři, myslím na vás, jen je hodně změn - pracuju ted cca 50h týdně, zbytek lyžuju a zbytek spím. Nezvládám to :-( ale zkusím to nějak dohnat. Slibuji - alespon v obrázkách. Zima není nejlepčí na prašan, ale je to stejně super!!! Tak doufám, že jsme sem tam kouknete i tak, i když jsem teď marná. Bo jednoho dne to přibyde :-P

Opatrujte se a zatím napísanou.