Calgary

Na výlet. Opouštím mé sněhové vězení jsménem Golden. Jedeme do Calgary vyzvednout Ianova bráchu na letiště. Máme návštěvu! Ian vypadá neskutečně nadšeně. Vlastně ho jsem přijela za tři roky navštívit jen jednou ségra. Tak má radost, že může ukázat „svůj“ kraj někomu dalšímu. Cesta do Calgary trvá přibližně tři hodiny. Máme v plánu zkouknout Mac market, kde mají veškeré outdoor vybavení. Ian si chce koupit dynafit vázání na nové lyže, co pořídil. Aby měl vyvoněný lehký set na backcountry. Hrozně jsem se těšila do města. Ian říkal: „Moc se netěž. Calgary je ošklivý. Nic tam není.“ Měl pravdu. Vzásadě to je hrozně placatá vesnice. Můj popis je, že hodně farmářů se dohodlo, že založí město.
Při příležitosti, že už jsem tu. Jsem se jela podívat na ambasádu, jestli mi nemohou pomoci s řidičákem. Ambasáda je v totální řiti na okraji. Pak jsme zjistili, že je dobrovolná, tak šetří peníze za nájem nejspíš. Byla na nejpodivnějším místě mezi skladama a bytama. Jsem nevěřila, že tady může být něco jako ambasáda. Zastihla jsem tam mladou holčinu, která byla hrozně ochotná, ale vzásadě mi nemohla nijak pomoci. Aspoň jsem si nechala okopírovat úřední kopii identifikační strany pasu. By se to mohlo hodit mamce. Popřála jsem pěkný den a zmizela. Teď do Macka. Ian vázání nesehnal, ale já jsem koupila nové lyže :D Prostě nešlo jinak. Lehoučké na hikování s carbonovým jádrem za 260 dolarů. Původní cena 500 něco. Impuls ke koupi byl také to, že K2 jsou nejlepčí, ale v hlubokáči jsem na ně veliká :-/ já je miluju. Přeju si aby vyrostli, třeba se to splní. Nicméně teď se těším na nové Diamont lyžičky. Uvidíme jak to na nich půjde. Je to klasika lyže, rovná. Tak se s technikou lyžování zase mrknu někam jinam. Věděla jsem, že se dělají různé lyže, ale opravdu jsem si ani ve snu neuměla představit jak obrovský rozdíl v nich je. Letos jsme si to vyzkoušela. Jsem měla víc lyží než za celý život.
Čas dalšího nakupování. Tobi nám doporučil T and T market. Chvíli nám trvalo, než jsme ho našli. Je to čínský market, kde mají super věci plus hafec ryb za dobré ceny. Pravdou je, že bílých je zde menšina – tak 10% maximálně, což se zdá býti zárukou toho, že mají opravdu originál produkty z Asie. Nakupování trvalo o něco déle. Většinu produktů jsem nikdy neviděla, takže jsem musela číst, co je co. Můžete tu koupit i živé ryby, kraba, škeble. Iana nejvíc bavilo drbat kraba a hrát si se škeblema. Jak malej. Takže jsme se bavili hláškou nehraj si s tím jídlem a pojď a on nenene – ještě ne. Trošku divadla – řechtali jsme se u toho jak houpací koně. Dokonce jsme viděli celou želvu ve fólii, ale nebyli jsme dostatečně odvážní ji koupit a uvařit.
Co dál? Máme volno. Zkontaktovala jsem Álu, jak to vypadá jestli ji můžeme přepadnout. Odpověděla, že ano. Což mě velmi potěšilo. Takže jsme ji přepadli na koleji. Dali čaj, popovídali, zkoukli zdejší koleje, což byl původní olympijský areál. Je to neuvěřitelné – všechno je propojeno podzemními cestamy, takže když mrzne nemusíte vystrčit noc. Trvá to trošku dýl, říkala Ála, ale je to fain. Chtěli jsme vidět rychlobruslařský areál, ale byl vyjímečně zavřen. Tak mám jen chabý důkaz, že jsme tam byli.
Je čas mazat na letiště. Ještě byla chvilka času, tak jsme jeli směr bazén, ale to nám Matt překazil smskou právě jsem přistál. Trošku jsme zabloudili. GPSka je brak. Má starší mapy a vedla nás přes silnice, které neexistujou přesně řečeno jsou nyní součástí letiště. Ian se vztekal a klek jak špalek. Motali jsme se, až jsme se vymotali. Nabrali Matta a frr do Goldenu. Já spala. Kluci nadšeně diskutovali. Neviděli se dlouho.