Rybaření s Pat a Jill

Dny jsou delší a prosluněné. Ale stále jsme v horách, takže ze slunka je déšť klidně do patnácti minut. Začíná rybářská sezóna. Ian nadšen. Vcelku se těším, třeba něco chytím. Dostala jsem od Taylora prut. Tak mám svůj. Možná mu prut musím vrátit, ale vlastně se moc nestará, protože si koupil v Calgary novou výbavu asi za 500 dolarů. Vášnivý rybář. Začal s flying fishing – to je takový to – jak chlapík celý oblečený v gumákách až po prsa hrozně dlouho mává prutem nad hlavou a pak to nahodí. Třpytky či spíš návnady jsou chlupatý a zbarvený jako hmyz. Barvy se různí jak sezńa plyne a hmyzáci se líhnou. Zpět k našemu rybaření. Vyrazili jsme s Patrikem a Jill na řeku Columbia – autem jsme byli na místě asi do 15 minut. Pět minut chůze potokem a jsme u řeky. Chvíli krafeme o třpytkách a pak se každý vydá po své ose. Držíme se vcelku u sebe cca do 100m jen Ian zmizel kamsi. Jill ztratila třpytku, tak sedí jen na břehu. Nahazují. Lup. Divný zvuk. No a moje třpytka letí směr řeka, ale přethnul se vlasec, tak si ji zpátky už nepřitáhnu. Co to bylo. Hmm, bylo by dobré otevřík navyják když nahazuju. Chybama se člověk učí. Do minuty sedím vedle Jill. Obě bez třpytky, tak se jen chechtáme. Pat přišel po chvilkce k nám. Vidíme Iana, jak se šine zdálky a co kluk nenese? Rybu. Večeře! Jedeme kuchtit k Pat a Jill domů. Rozhodujeme se mezi troubou a opékáním ryby na ohni. Trouba je nuda. Chceme zkusit oheň. Vše postaveno, ryba napíchnuta – ach jo s tebou počasí. Kroupy. Tak dopékáme rybu v troubě. Čerstvá ryba je delikatesa. Zhltli jsme ji ještě tak z třetiny syrovou a nikomu to nevadilo. Brambory opečené v alobalu v ohni se povedli na jedničku, protože těm kroupy nevadili. Mám ráda, když se nemusí pracovat a je pohoda.