Jaro na hory přineslo kostými plné barev a parádní modely z 80. let. Kopec byl barevný. Lidi se zubili jak blázni. Dost se pilo a veselilo. Proběhl slush cup. Což znamená, že musíte v co nejšílenějším modelu přejet vodu – můžete skočit, jet či cokoli. Fantazii se meze nekladou. Začaly děti v tygřích, vílích, superhrdinovských kostýmech a následovali dospěláci ve všem možném. Voda byla ledová. Asi bych do toho nešla. Byla mi zima jen jsem to viděla. Pro představu jsem vytvořila koláž těch nej modelů.
Lidi už se shlukují. Začínáme za chvíli.
Promoklý James - někdo ho hodil do louže či co?
Šmoula byl můj favorit
Práce končí též. Poslední týden je spíše takový veget. Moc zákazníků není, ale stále jsme v provozu. Je potřeba oslavit pracovní sezónu a naši vedoucí to věděli. Mé dvě pracoviště Winston a Corks slavili dva dny po sobě – Ut, St.
Těžká dřína v pracovní den
Bylo to náročné. V Corks nám Harry uvařil tu nej večeři. Pak se pilo a hrál pivní fotbal, který jsem neznala. Spojíte dva stoly – ideál tak 3-4m ze strany na stranu. Rozlijete jedno pivo do 6 kelímků, připravíte cca 4 – 6 ping pong balónků. Cílem je opít protihráče. Snažíte se trefit jedno z jeho piv (jsou vyrovnané před ním do trojúhelníku). Trefíte – musí vypít. Ten kdo dříve trefí všechny kelímky soupeře vyhrál. Ten co prohrál musí dopít piva vítěze. Během hry smíte jednou požádat soupeře, aby přeorganizoval kelímky. Doporučuji! Dá se v tom udělat turnaj. ☺
Další zvyk který tu maj je Iced. Musíte schovat hubolep alkohol tak, aby ho vámi vyvolený omylem našel. Vyvolený to pak musí vyexovat. Matt z Corks schoval lahev za ponožku (bylo to hodně povedené) a ukazoval Jamesovi, kde ho tlačí boty na snowboard či co. James musel pít. Už jsem tu hru pochopila a vcelku se mi zalíbila. Ale nidky jsme nic exovat nemusela a nikdy jsem nikoho nenachytala. Jen tichý čumil je má role. Pracovní večírky jsou hezké. Až je člověku líto, že končí sezóna. Poslední velké úklidy. Poslední šichta sezóny, když přišel jen jeden zákazník. Takže jsme se s ním jen trošku picli a šli domů. V týdnu po uzavření následovali dva dny velkého úklidu a je to. Pa pa Winston a Corks.
Poslední jízda s Mikem, Emmou, Jamesem, Chadem (šéfik z Corks) a Alex ve žlutém kostýmu Buldoka
Hrozně jsme plánovali, jak jaro po ukončení sozóny budeme chodit po kopcíc. Bohužel naše plány se né zcela naplnily, protože jsem tele a rozbila jsem si ukázkově držku na bladech (5.dubna). Nevěděla jsem, že se mohu patama kopnout do zátylku - ale šlic na krku byl vcelku zřetelný - umím se prohnout hodně. Z těchto důvodů se žádné veliké hikování se nekonalo. Měla jsem zablokované záda a byla jsem ráda, že jsem se nezbourala víc. Bolest zad v den úrazu ani tak hrozná nebyla. Vystupňovalo se to v noci, kdy jsem nespala a chodila po bytě jak tygr v kleci. Ráno jsem se rozhodla, že jdu do nemocnice - byla neděle. V nemocnici jsem zjistila, že jen vidět dokrotra bez jakýchkoli započtených zákroků (chtěla jsem hlavně rentgen, abych si byla jistá, že jsem si nenaštípla ploténku) cena činila 850 dolarů. Takže s rentgenem cca 1000. Rozhodla jsem se, že to tak nebolí a že uvidím. Mé úspory celkem byli asi 1700 dorů pro možné období 4 měsíců bez práce… Bolest zad byla zajímavá – mohla jsem chodit a lyžovat, ale nešlo sedět a ležet. Pak jsem pár dní odpočívala, po tom co zavřel kopec 8. dubna a tím se to zabilo. Pak už to jenom 4 týdny bolelo… Plány se přeměnili na spánek, četbu a rybaření. Nicméně na blady jsem nezanevřela a stále si myslím, že to je prča. Jen si budu pamatovat, že pod trasou Truth je takový hup, do kterého nechci vjet takhle rychle.
Tu je video, kdo se chce mrknout jak jsem se parádně proletěla. (Z nějakého důvodu nefunguje přímý odkaz....)
www.youtube.com/watch?v=MPthp-y9PsI&feature=youtu.be
Žádné komentáře:
Okomentovat