Wrangle shoot

Velká akce. Bohužel jsem pracovala v neděli i v sobotu. Ale nebesa chtěla abych trošku z té parády viděla. V sobotu ráno mi napsala Tracy, že mě nepotřebuje, že mi ruší pracovní den. Jupí! Snídaně u Jamese, tak už trochu tradice. Sešli jsme se v klasickém složení Jill, James, Monty, Ian – Pat chyběl měl nějakou pánskou jízdu. Nabalena pivka, ručníky pod zadek a může se vyrazit. Všichni letí jak blázni. Jsem pozadu. Nechala jsme je odjet. Vklidu dosnídala a pak vyrazila. Svítilo sluníčko a vládla pohoda. Wrangle shoot je závod pro magory. Sjížějí neskutečný věci. Nechápu kudy jako jedou. Krom toho jako tady není vlastně sníh na něco takového. No mrkněte na obrázek a zhodnoťte sami. Ale prostě tohle není sjízdne respektive je, což chlapci i děvčata dokázali. Každý závodník byl jen jako malá tečka v dáli. Závody začali až ve dvanáct, tak jsme sithli ještě jednu jízdu. Dneska je prima sníh. Co se musí? Závodníci musí sjet svah – hodnotí se plynulost, technika jízdy, stopa a obtížnost zvolené trasy plus po jízdě nasednout na kickinghorského koně a vydržet na něm, co nejdéle. Závody hodnotí tři rozhodčí, jeden ve spacáku, druhý v kostýmu medvěda a třetí vypadal normálně. Diváci se musí bavit, pokecat se spoustou lidí, hodně pít, tleskat, křičet, tančit či se aspoň pohupovat do rytmu mixované hudby a projevovat obdiv s nadšením. Myslím, že všichni splnili své role jak nejlépe uměli. Jen počasí se zakabonilo, tak jsme trošičku kosli. Jo jarní hory… Ne jako, když se člověk konečně utrhl v březnu na hory, protože to bylo levnější, a pak cítil povinnost lyžovat a lyžovat do umření, bo měl jen jeden týden v roce na lyžování. Teď na horách žiju!