Ozone s Ianem

Bylo krásně. Sníh v dolní části areálu je sedřený a k tomu těžký mokrý. Vyvezli se pěkně Starway nahoru, vyšlápli na White wall a pak šlapali dál na mě už dobře známý Ozone. Sníh nebyl nejčezrstvější, ale furt lepčí než Kicking Horse. Jeli jsme sjezd s názvem Friend of Girlfrien (což je vedle toho, co jsme jeli s Mattym). Furt nemohu uvěřit, že takovýhle prásky jezdím :-D je to bomba. Byla jsem pěkně zničená. Forma někam utekla. Vyšlápli jsme ještě kousek na Rudys, kde jsme potakli sjetý sníh (jakože pidi lavinka). Sjeli dolů. V dolině pod Rudys jsme věnovali hodinu poznávání sněhu. Vykopali jsme jámu a testovali sníh, okem, pilou, odlamovali bloky, hledali vrstvy a nakonec jsem na testovací výhrab opakovaně skočila. Bylo to fain. Vlastně jsme takhle pořádně sníh ještě nezkoumala. Snažíme se s Ianem pokaždé něco podnikat z tématu bezpečnosti. Buď poznávat sníh, cvičně hrabat či párkrát vyhledat pípák. Je potžeba být připraven! Hory dávají jen jednu šanci. Mohli bychom tu být celý den, ale zima nás vyhnala. I když sluníčko svítí, přecijen je duben a všude okolo ještě metr šedesát sněhu.